Klikadelnice

Když vidím slovo „reklama“, bouchají ve mně saze…

Reklama jako prostředek k nabízení zboží a služeb mě okamžitě hibernuje. Odpojím mozek od probíhajícího děje v médiích a fakt málokdy se reklamě podaří mě znovu oživit a zbystřit, vnímat předmět reklamy. Ruka automaticky sáhne po ovladači a vypínám zvuk. Případně začínám surfovat na dalších programech. Vědomě ji ignoruji. Stále ji ignoruji. To jde v televizi.

Podobně dopadly reklamní letáky. Pokud něco akutně hledám, přejedu tiskovinu pohledem a vzápětí úhledně vrším na hraničku odpadového papíru. Ten pak občas vynesu do modrého kontejneru. Lakované letáky ani nehoří, nejsou využitelné ani na podpal. Připadá vám to skoro paranoidní? Je to tak. Nespálila jsem se špatným nákupem. Prostě jsem stará a spíš dám na selský rozum. Letáky nás chtějí přesvědčit, že ještě právě tohle nám chybí.Nechybí, máme dům účelně zařízený vzhledem k věku a způsobu života. Občas si koupíme něco pro radost a to většinou není propagované reklamou.

Katalogy jsou kapitolou samou pro sebe. Asi tři roky zpátky jsem je využívala. Dobře jsem mohla rozmyslet, co potřebuji v klidu domova. S přístupem firem jsem neměla problém. Nějak problémové zboží mi vzali zpět, přece jen člověk předmět nevidí na vlastní oči. Řada pohledově i slovně nabízeného zboží ale byla téměř na jedno použití. Tenoučké trubky stíračů podlah a stěrek na okna vypadaly využitelně jen do té doby, než člověk přitlačil. Spoje se lámaly. O tomto už ani nemluvím a nenakupuju podle obrázků. Katalogy jsem odhlásila a pokud přece přijdou, končí opět mezi odpadem. V našem tříděném odpadu skončila i část takto pořízeného zboží. Dům není nafukovací a krámy neskladuju.

Jsme ale na blogu a zde mi často bouchnou saze. To při čtení komentáře, kde mi nějaká klikačka dvěma slovy pochválí blog a jedním dechem nabízí kliknout na její blog. Někdy zde přistane jen smajl a dál to pokračuje stejně. Většinou už neklikám. Podle necelých dvou řádků klikačky s pěti hrubými chybami mě čekával blog na úrovni cvičené opice. V odmítavé reakci na takovou reklamu sázím ty nejhorší smajly, bez dalších slov. Hodila by se mi rubrika „reklama“, kam by se takové perly házely samy!

Chápu mechanismus prodeje a nabízení zboží. Doba je zlá a kdo se nezviditelní, jako by nebyl. Už ale odmítám být cílovou skupinou na cokoliv. Už se do doby nadšeného nabízení zboží nejmladšími, nejvyhublejšími, nejrozesmátějšími modely v reklamě nehodím. Už mám rozum a pomalu i hlouběji do kapsy. To mě teď spolehlivě chrání.

Reklamu miluju jako podomní prodejce nebo jehovisty. Existují, ale nemusím je. Howgh!

Kitty