Jézédák vypovídá

Něco jsem objevila a něco zaslechla…

V posledním čísle časopisu dTest č. 8/2011 jsem si s údivem přečetla článek o určování původu potravin pomocí zkoumání obsažené vody nebo u suchých komodit pomocí uhlíku, dusíku či síry. Stačí vylisovaná kapka vody. „Čím dál od pobřeží a hlouběji do nitra Evropy, tím je voda lehčí. Je to způsobeno změnou koncentrace izotopů vodíku a kyslíku, prvků, tvořících vodu“. Celá Země je zasíťovaná body a v nich jsou pevně stanovené ukazatele. Proto je možné určit, odkud konkrétní zboží pochází, i když lákavá etiketa uvádí třeba domácí produkci. Koukala jsem jako vejr. Firma z německého Jülichu se naučila šlapat na paty podvodníkům, manipulátorům s naší důvěrou i zneužívatelům chemie. Koukala a četla jsem, co věda dokáže!Překvapený

Hned začerstva jsem článek četla mému jézédákovi (pro mlaďochy – Jednotné zemědělské družstvo, kde kravičky vyrábí mléko a ne že „roste“ v regálech supermarketů). Byl to zemědělský závod s hlavním oborem činnosti výroba živočišných a rostlinných surovin. Pro obživu i pro další obory hospodářství. Někde je i částečně nebo úplně zpracovávali – viz Slušovice (zase pro mlaďochy – už v sociálizmu uměli podnikat tržně). Můj rentiér mě začal doplňovat poznámkami jako:

„Jasně, český zemědělství zničit a dovézt všelijaké patoky a sprasky až kdoví odkud..“Nerozhodný


„No jasně, z marketů je ta pravá chemická nabarvená dobrota…“Křičící

„No jo, Němci, ty nebudou žrat kdovíjaký druháky, to se pošle k nám jako bio…“Překvapený

„Jasně, EU zničí nás jako výrobce a pak budeme muset všechno za drahé peníze dovézt!“

„Na orné půdě budou golfová hřiště, kde si budou vozit pr..l zahraniční nabobi. A my se staneme rozvojovou zemí, turistickým rájem. Až na to, že už neslupneme českou jahodu…“Plačící

Tyto řeči znám. Poučená rozbory potravin a metodami úprav naší stravy zrovna v tomto časopisu bez reklam už jsem ve střehu. Proto se my dva zaměřujeme na opravdu „bio“ domácí výrobu našeho papu. Sem tam nějakou drahou masovou pochutinu plnou skutečného masa bereme od sousedčiny dcery z masny a výseku, na který vidíme. Brali jsme kozí výrobky z Ratibořic přímo z farmy. Už nebereme. Přímý prodej z farmy nám Dobrovolní zkomplikovali. Dřív jsme zavolali předem a když jsme jeli kolem, dostali jsme je podle objednávky z chlaďáku. Teď je farma hodně vytížená společenskými akcemi přímo v areálu a kupci se mohou dostat k výbornému „lizu“ jen v sobotu kolem poledne – od do. V bioprodejnách je jejich dovezené zboží minuty a šlus. Ale dost stesků, to by článek byl dlouhý třikrát kolem republiky.Zamračený

Pokračuju. Zaujalo mě, jaké konkrétnosti začaly vypadávat z mého jézédáka-pamětníka. Typické pro dřívější český i moravský venkov. Když on se učil a pak začal pracovat v JZD, pěstovali na polích ovoce a zeleninu pro znojemskou Frutu (na znojemsku největší zpracovatel ovoce a zeleniny). Pamatuje (a dokonce i já) brigády na ruční sběr jahod, mrkve, zelí, brambor. V Zelných zahradách u Hornic prý byly závlahy a ještě snad jsou. V jeden den prý na sklizeň vyrazili úplně všichni z družstva. Třeba jahody v bedničkách vršili na sebe do front, mezi ně najela auta Fruty a odvážela je i do obchodů. Mrkev vyorávač podoral, člověk ji vyzvedl, oklepal a okroutil a hned šla auty ke zpracování. Na polích pěstovali hrách, mák, brambory a další, na které jsme ani nepřišli. Brambory se sbíraly nejprve za „čertem“, který je vyoral a rozhodil do šiřky; později za TEKem, který je už otřepal z hlíny a sbíraly se čisté; a naposledy kombajny s populárním sezením pro obsluhu – babosedem (na kombajnech pracovaly ponejvíc ženy, proto ten typický název části kombajnu).Mrkající Stroje dosloužily. Už není co sklízet.Zamračený Dnes už družstvo nemá ani skladovací prostory ve „dvoře“, kde byly sklady a krechty ve fungujících budovách. Fruta není, z budov „dvora“ stojí jen obvodové zdi. Tam, kde dřív družstvo skladovalo a hýčkalo uskladněné výpěstky, dnes stojí jen obvodová zeď a roste plevel. Ani na kopřivy tam jít nemůžu, protože pod nimi jsou ruiny a hromady stavební suti.Křičící


My letitější pamatujeme slovo samozásobení. Republika si dokázala zajistit obživu z domácích zdrojů. Řepa cukrovka – bílé zlato, brambory, zelenina, laciné ovoce – kde to všechno je! Můžeme dovézt. Jenže nevidíme na to, za jakých podmínek a chemie dovezené potraviny vznikly. A to se zase vracím k úvodnímu zjištění dTestu o původu toho, co jíme a spotřebováváme. Naše těla jsou adaptovaná na domácí půdní chemii i hormony okolní krajiny a z ní mají největší prospěch a využitelnost. Mizí nejzákladnější potraviny, připravujeme se o základnu obživy. Vymizí technologie pěstování i zkušenosti a skutečně se připravujeme o soběstačnost. Půda ztrácí na významu. Ještě že jsou v místech osvícení hospodáři. Umožní ožít i zanedbaným místům krajiny, přivést do ní znovu zvěř a ptáky, původní porosty. Remízky, křoviny i původní kosou sečené louky zase ukážou obyčejné motýly, ještěrky a žáby, čápy nad mokřinou a za orajícími pluhy. Ale to jsou maličkosti.

Pepíno si musí dávat pozor na všechno, co mi práská, případně když mi věší bulíky na nos. Protože za pár minut už jsem u něj s blokem a propiskou a sbírám fakta. I včerejší výpověď o minulosti družstva jsem takto získala. Píšu, jak jsem slyšela a pochopila. Ani sousedi si už přesně nepamatují, co všechno místní družstvo pěstovalo. Příležitost mu dávala blízká FRUTA. Kdeže ty časy jsou…Plačící

Kitty


A nakonec moje otázka:
„Co znamenají písmena ve značce vyorávače TEK?“
A odpověď jézédáka? Ruce v kapsách, polootočený ke mně s potutelným úsnměvem odtušil:
„Technicko-ekonomický kolos.“ A dost.
Já o voze a on o koze. Přece jsem se neptala na „stát“! Asi špatně slyšel…