Skromné, nekulaté výročí

Začínám nestíhat i důležité věci. Pro nás zde na farmě i v osobním životě…

Před 23 lety, 14. srpna 1988, poprvé přijel můj nynější přítel Josef za mnou do Adamova (u Brna). Víc jak měsíc jsme si dopisovali, ale protože byly žně a on jezdil s kombajnem, měl poprvé čas. Autem z garáže do garáže 444 kilometrů. Padli jsme si do oka hned napoprvé a zůstalo to tak dodnes. Mezitím jsem vplula a zase šťastně vyplula z manželského přístavu; od manžela jsem se zase vrátila do přístavu jistoty k dobrému chlapovi a přesídlila z města na dědinu. Ztratila jsem odbočkou do manželství 5 let pěkného života. Nakonec jsme „si zbyli“!

Dnes je Josef zase s kombajnem na žních. Už 23 let je kombajn jeho letní činností. A já už se 23 let těším, až se mi zase umouněný vrátí domů. Pořád někomu pomáhá a kombajnování do těchto činností patří. Moc radosti z toho nemám, ale chápu to. Chce být užitečný i teď.

A tak si říkám: když ho to baví a cítí se potřebný, ať kombajnuje. Ať se po další roky vrací s večerem od kombajnu domů. Ke mně, která ho zde ráda očekává. Staň se!

Úplně na závěr něco magična: Poprvé jsem jeho jméno zaznamenala dne 7. 7. 1988. Když to napíšeme jinak, můžeme dojít k zajímavé kombinaci čísel: 77 88. Nevšední kombinace. Pevně doufám, že to tak zůstane co nejdéle.Líbající

Kitty