Zpověď a rozhřešení

Sedím nad letákem Plusu, přebíhám očima a Pepíno slyší…

Brumlám si nad barevným letákem:
„Jé, kuře chlazený – a za padesát s kořením! Konečně, musím doplnit, nemám ani kousek.“

Pohledem sklouznu vedle, kde jsou Paprika špičatá (tři barvy) a zakroutím hlavou:
„Už ne, už toho bylo dost. Teď už jen naše, co se musí spotřebovat.“
Listuju dál. Nektarinky kilo 17.90:
„Ne. Mám na schodu koš broskví.“
Pepíno přihlíží a hlásí:
„Koukej, víno zdarma„.
Jo, jenže jen za nákup nad 500 kaček a v sobotu a v neděli. Pepíno teď v neděli jede do kostýlka a sobota už je pryč.
Nemáme kuřecí, zaujme mě proto „Akce: kuřecí prsa – za 49.90″. Za kilo – dobrá cena!? Pak kouknu líp – za půl kila. Zase vymalováno.
Vidím dál filé, taky už nemáme. Ale – občas dostaneme od rodiny, kde Pepíno kombajnuje, okounky. Je to jasné, počkám si a pak udělám čerstvé.
Koukám dál. Jé, mrkev s ananasem. Posledně jsem koupila, bylo to dobré. Ale – na lince mám pár mrkviček zachráněných na poslední chvíli před plzáky. Dobře že to vidím, udělám s banánem, stejně už je jakýsi unavený.
Tatarka za 5.90! Už nám dochází, neber to, když ji používám všude tam, kde bych mastila.
Tvarůžky? Dobrá cena, hlásí Pepíno. Jo, dobrá, ale lednička je plná už teď.
Salámy pro mě nic a Pepíno papá všechno. Ještě čeká sníst paštiku ve slaninkovém kabátku. Nic.
Jogurt selský 200 g – dobře, to je klasický kelímek, hodil by se. Ale – mám svých maličkých 150 gramových ještě 27 a půlkilových aspoň šest. Nic.
A dál už je to nezajímavý. Balené vody a pitivo? Máme svoji dobrou vodu a zavařenou rybízovou šťávu a citrony na nápoje.
Dál už je jen hrabárna a drogerie a tak. Ještě vidím a míním koupit plastový hnědý koš, máme jeden v rozkladu.

Asi koukáte, čo to trepem!? Jó, milí zlatí, tak už to bude pořád. Nedávno jsem plakala a volala o pomoc, jak bláznivě všechno zavařuju. Stejně tak to bylo s nakupováním. Dostala jsem hodně komentářů i mejlů, jak se zklidnit a zracionalizovat zásoby a nákupy. Tento proslov nad letákem marketu je výsledek. Dostala jsem po budce a doufám, že se mi rozbřesklo.

Pokud budu mít cestu do města, koupím fakt jen to chlazené kuře, tatarku a plastový koš. Vidíte tu barvu? Nic barevného, lákajícího, poplatného reklamě a nákupním akcím!Mrkající Musíme prvně vyjíst (ne vybílit, to už je minulost) plnou chladničku. Vyházím z mražáčku loňské pytlíčky s natěmi pažitky, cibule a petržele (už jsou nové). Dál i kostičky mrkve, celeru a petržele na základ pod svíčkovou. Poletí nudličky celeru na mňamku. Máme nové a žerou nám je plzáci, budou čerstvé. Na ušetřené místo rozporcuju čtyři chlazená kuřata, koupená v českém obchodě přímého zpracovatele.

Vidíte? Nikde v uvažovaném nákupu není paprika kolika barev, nektarinky, víno, mražená kuřecí prsa, filé, mrkev s ananasem, jogurt. Hlavně ty papriky. Sledovala jsem se, že oči by chtěly…, ale rozum už je doma. Netoulá se někde v „chtěla bych, měla bych, musím mít, je potřeba“. Nic takového. Všeho zavařeného už je dost. Ještě abych musela s flaškama zavařenin na tržiště!Křičící Včera jsme zachránili před včelami broskvičky, dnes je zavařím ve směsi s padanými jablky a hruškami. To budou mňamky 0.3 litru, jen na chuť. A dost. Jablíčka ze stromu, zbylé broskve ze stromu, hrušky ze stromu, čerstvá zelenina. Stejně prý kyselý nálev ze zavařenin není zdravý pro mě, plnou krystalků kyseliny močové. Tak.

To je ta zpověď a hned za ní rozhřešení. Nejsem věřící. Nechci zatěžovat (případného) éterického zodpovědného toho nad námi svými prohřešky. I když jsou jen ve zpracování přebytků a stravě. Jedna dobře mířená rána na hloupou budku a je to v oukeju. Provětralo se mi myšlení, přistřihly maximalistické zvyky. Jak se mi ulevilo. A jde to! Jak sladké zjištění…Úžasný

Kitty