Teprve tento způsob léta…

Je půl třetí ráno…
Už podruhé jsem vyrazila z postýlky a letím s Betty na dvůr. To je daň za to, že jsem si dovolila jít spát už po deváté. Mám za to, že naše hárající Betty musí ven. Jenže než se probloudím z pokojů a sejdu ty prožluklé schody na pokraji pádu, Betty letí zase k bedně s kuřaty. No jasně, myšička!Křičící Pro to, aby si čuchla pod bednu a pak fňukala u ní, že na myšičku nemůže. Chtělo by to bednu zvednout, aby myš musela ven a Betty by se jí natrvalo zbavila. Bedna je ale strašně těžká, vyzkoušela jsem. Sama to nezvednu. Jestli to ale bude pokračovat ještě pár nocí, tak!Nerozhodný

Využiju vycházky k vykonání malé potřeby a lámu se zpátky do domu. V obýváku zjišťuju, že zde Betty typicky není. Hlídá myšičku. Pár okamžiků a ztratím trpělivost. Zase dolů po schodech, tiše zahulákat, aby už šla domů. V hluboké noci nemůžu halekat a jinak ji nepřivolám. Slyším opět to fňukání a vzápětí už letí domů černostříbrný chlupatý šíp. Přitom zaslechnu jiný zvuk. Betta už je doma a přesto fňukání nepřestává! Ach bože, už je přímo za brankou!

Kdo? No jasně, Artur! Nebo který neřád! Ještě že ta branka ještě drží. Nechala jsem Bettu venku bez badygárda a skoro se stalo neštěstí. Už předevčírem mi Pepíno referoval. Prý už jsou zase díry protažený a obechcaná je i popelnice přímo u branky. Řekla jsem si, že je dobře. Že branka udrží nápadníky od Betty. Dnes – teď – už je to přímo akutní. Večer jsem proběhla ves s fenou na krátkém vodítku a žádný pes se k nám nepřidal. Teď to slyším. Pofňukávání přešlo přímo do štěkotu. Ten, který je za brankou, ztratil trpělivost. Začal štěkat a ono se to v tichu pěkně rozléhá. Volá, co kdyby přece jen páníčcí zaváhali a dali mu nějakou příležitost! Už by měl šanci!Překvapený

Včera nás provázeli pro divizny dva nápadníci. Už vím, co je to uhlídat kuličku rtuti, když rozbiju teploměr. Rotovali kolem nás dvou ženských tak usilovně, že jsem je málem neuhlídala. Po jednom jsem kopla a zasáhla, ale druhý se přitočil odjinud. Ach jo. Ještě teď slyším uchechtnutí sousedky, kolem které jsme procházeli. Držela jsem Bettu nakrátko a najednou stála a pes za ní! Vypadala jsem jako blbá blondýna. Fenu vedu nakrátko a nadlouho si klidně málem zadělám na štěňata! Už jsme od toho mohli mít pokoj. Má se kastrovat mezi prvním a druhým háráním. O den dřív to řešit a bylo líp. Právě jen o jeden den jsme zaváhali. A teď nám zde štěká cizí pes přímo za brankou!

Včera byl první tropický, supertropický den. Čtyřicítka na teploměru na okně, kam svítí slunko. Jakýkoli pohyb venku měl vzápětí za následek mokrou pokožku hlavy, pod vlasy vodopád potu. A do toho všeho se kolem desáté hodlal dát Pepíno do kopání brambor. Hrůza hrůz. Jak zabránit, aby nekopal na tak děsném slunku? Po jednom řádku a koši brambor toho nechal. Aspoň tak! S těmi chlapy je to někdy těžký!Plačící Aspoň kdyby k tomu neměl komentáře. Celé roky jsem všechny brambory kopala já. On v době sklizně brambůrek měl vždycky kombajnování. On sklízel obilíčko a já brambůrky doma. Letos je to poprvé jinak. Už ho mám po žních doma a on pocítil potřebu ve čtyřiceti stupních dát se do kopání brambor!

Já jsem vždycky v klídku kopala, vybírala a PRALA brambůrky. On nanejvýš přišel domů a plné košíky už pěkně vyprané a oschlé vysypal do bedny na uskladnění. Letos okomentoval, že jsem chtěla k sudům s vodou donést plechovou vanu a hrnula se do praní brambor na uskladnění. Už měl košík velkých vsáknutý v komoře. Ještě že musel na pohřeb. Dotáhli jsme vanu k sudu a už musel jít na autobus. Večer už na něj čekal jeho sklizený košík čistě vypraných brambůrek. Léta je peru, abych vytřídila ty, které jsou nějak hnijící. Jen tak poznám bramboru se začínající hnilobou. Načaté dám stranou a rychle spotřebuju. Proto nemám v uskladněných zásobách žádné shnilé brambory. Letos měl komentář k praní brambor. Ani vysvětlení nepomohlo. Až odjezd na pohřeb. Teď už to bude normálka. I já budu kopat a prát, zase jako jindy.

Proto jsem šla tak brzo večer spát. Abych ráno, jen co se rozbřeskne, vystartovala a začala kopat brambory. Protože za čtyřicítek je kopat odmítám. Ještě minulý týden to podle něho bylo brzo. Ve výhni včerejška se dal do kopání brambor hospodář. Nevytížený kombajnováním!S vyplazeným jazykem

A teď zde sedím u neklidné Betty, rozebraná ze spaní. Venku rámusí roztoužený pes. Jestli teď nezaberu, zítra ho rozkouskuju. Zase budu likvidovat nové díry pod plotem. Ti chlapi! Ty hárající baby! Už aby bylo hotovo.


Největší gól přišel při odchodu do betle. Pepíno si vzdychl a špitl mi, že už s ní byl dvakrát a venku štěká pes skoro na dvoře!Křičící Jako kdybych to nevěděla. Kvůli tomu jsem psala tento článek. Přitom on už s ní (kvůli myšičce pod bednou s kuřaty) byl už dvakrát. A zatím…

Kitty