Den jako podle foršriftu?

Unaveně sedám k počítači už po setmění…

Dopoledne jsem dostala odpověď na můj včerejší mejl. Od mé mejlové známé. Já si včera stěžovala na horko; i když jsem zase chválila krásné slunečné dny. Včera mi přiletěla odpověď:

„Krásné dny to jsou, ale ne na práci. Navrhovala bych pracovat ráno a v podvečer a mezitím mít soustředění u vody.S vyplazeným jazykem

Hezké, že? Kdyby to tak bylo možné u nás na farmě!

Předevčírem vystartoval Pepíno na kopání brambor. Asi od osmi hodin. To už bylo vedro. Přišla jsem k tomu a začala dělat rámus. Kopat na tak prudkém slunku! A že doufám, že nepojede přes polední žár. Nedalo se dělat, vzdal to krátce po desáté hodině, když udělal jeden a půl řádku. Já jsem v té době dorazila sbírání květů slézů. Zbrocená potem, pot mi tekl i přes čelenku ze šátku, měla jsem ho plné oči. To bylo včera. Všimla jsem si teploty – přesně 40 stupňů, ale na slunci. Prý že budeme kopat zítra oba.


Včera jsme se dali do kopání oba. Ráno od osmi do půl jedenácté. Úpal už nebyl tak velký pro větřík, který docela účinně ochlazoval vzduch. V podvečer pokračoval Pepíno a před setměním nahlásil dokončení sklizně červených brambor. To bylo sedm řádků. Čekaly poslední tři řádky. To prý ale už nebudeme hned dělat, necháme je ještě růst. Zítra se bude řezat dřevo.

Zítra je dnes. Ráno jsem jako obvykle oběhla sklizeň květů divizen. Pak vycházku s Betty s psím doprovodem. Tentokrát už mě to přestalo bavit. Suita dvou dotírajících psů, nepomáhalo kopání dopředu ani dozadu. Stačili vždycky uhnout. Nedali se odehnat. Ach jo!Plačící Došla jsem domů fakt dopálená. A co nevidím? Vlastně co vidím?Překvapený Osm hodin a přes dvůr natažené kabely k cirkulárce. Až tehdy jsem si vzpomněla – máme řezat dřevo. Skoukla jsem situaci. Zůstaneme pod střechou. Celé hodiny na slunku a při takové práci by bylo moc.


Je dobře, že jsem do toho padla najednou. Prostě jsem zapomněla, že budeme řezat dřevo. Aspoň jsem se netrápila představou, co to zase bude za hrůzu! K mé radosti Pepíno načal ráz u dřevníku. Hodně dlouho už mám spadeno na tento ráz. Dřevo je starší než se známe, hodně přes dvacet let. Už je skoro na prvočinitele, jak říkám. Ale – na té straně dřevníku je zarovnané okénko. Když zde dřevo nebude, bude okénko a zařídím si v dřevníku pěstírnu zeleninové sadby. To mě smiřovalo s otročinou na prudkém slunku, přes poledne do podvečera. No – bylo toho tři kubíky. A ne pěkné štípy, ale tyčkovina. Dřevník plný do stropu a končili jsme po páté odpoledne. Když jsem při odpočinkové pauze nad obídkem pohlédla do zrcadla, viděla jsem v něm brunátnou tvář, zbrocenou potem. Pepíno na tom byl líp, navezl dřevo a řezal uvnitř. Ve stínu. Já mu pomáhala odnášet nepořezané dřevo dovnitř a potom všechno už pořezané pěkně narovnat na levou ruku a deset metrů odnést do dřevníku. Většinu jsem naházela hned, byly to slabé kousky. Pár štíp po rozřezání Pepíno urovnal jako hradbu a za ni jsem se trefovala jednotlivými kousky. V pauzách na přivezení dřeva k cirkuli jsem jednou trhala slézy a v další pauze otrhala okurky.

Víc už líčit nebudu. Když jsme skončili, docela jsem se divila, že jsem v pohodě. Skočila jsem k PC a znovu mi padl do oka mejl, kterým jsem začínala článek. O tom, že pracovat by se mělo ráno a v podvečer…

Dnešek jako malovaný. Ráno po šesté vstát, otrhat divizny, uvařit čaj na snídani, Pepínovi jogurt s ovocem a lupínky. Moje porce ve mně zmizela za tři minuty. A už jsem česala Bettu. Na desetiminutový výběh s ní k další divizně s doprovodem psů.Křičící To je asi ta práce ráno!!! Pak se podle mejlu rozumí mít soustředění u vody.Mrkající U nás jsme dnes řezali dřevo.


A v podvečer? Rychle uklidit piliny a kůry, natahat zpět samokrmošky a napáječky pro slepičky, uklidit na půdu byliny. Dnes neuschly, trhala jsem je v pauzách, na síta přišly pozdě. K večeři rychle zeleninový salát – okurky, rajčata červená a žlutá, čínské zelíčko a cibule, omastit troškou jogurtu, zálivka, dobrý dnešní chlebíček. Dieta nedieta, vyčerpaně jsem naházela jídlo do sebe. Napít se a sedám k počítači. Při tom jsem znovu uviděla onen mejl a co by se mělo. No – někdy to tak vyjde.S vyplazeným jazykem

Kitty