Mlask a křup!

Slíbila jsem, plním…

Nemůžu jinak, než reagovat na jeden článek o minulosti naší produkce potravin. Je to současně i postesk nad dnešním stavem. V řadě věcí má autorka pravdu. Už jen proto, že prý se celý život věnovala práci kolem zemědělské praxe. Neradostné čtení. Pokud moje paměť sahá a Pepíno tvrdí, má bohužel pravdu. Včetně zacházení s krajinou a zdroji obživy. To ale není téma, které otevírám.

Dnes jsme dokopali oboje brambory. Letos máme dvě barvy. Jinak pokud moje paměť sahá barva brambůrek na zahradě byla stále červená. Až letos jsme zase koupili sadbu – pro osvěžení a změnu. Už jsem u jádra věci, nebojte se.

Před dvěma dny jsme kopali oba. Pořád červené. Na večerní papu jsem dala do veliké pánve pár drobnějších brambor jen tak na vodičku a trošku oleje. Pod poklicí se dusily asi deset minut a pak jsem je nechala dojít. Musela jsem zase obejít slézové květy. Krásně změkly, nádherně voněly. Přinesla jsem je ke stolu na podložku a nechala provokativně vonět. Jenže jsem to nevydržela já. Dieta nedieta, lapla jsem jednu pochutinku domácího „chovu“, okoukla, ovoněla a zakousla se. Asi málokdo jste se něčeho takového účastnil. Přiznávám, že ani já sama. Uslyšela jsem křupnutí!Překvapený Skutečně. Hodinu čerstvě vybrané brambory, jen tak dušené, krásně křuply. Nekecám. Pak jsme papkali oba. Dokonce i Betty ochutnala, i když psi brambory nemají žrát. Jenže asi jí to nedalo, když slyšela tak chutné zvuky a ona snad to blaho i cítila. Trošku jsem to zakápla španělskou sojovkou – no pochutnání i ušima.

Představte si, že ony brambůrky vyrostly ve kompostem vyhnojené půdě s přídavkem králičích bobků a stlaní, čistých zbytků rostlin a odpadů z kuchyně. Ručně jim Pepíno vyryl rýhy, já předpěstovala sadbu, už naklíčené si šly lehnout do vyhřáté země a potom se nad nimi navršila výživná zemina. Pepíno je utlačil balancováním na prkně, aby země dobře přilehla ke klíčkům. Letos byl dobrý rok na závlahu i teplo. Poprvé za několik posledních roků nám na jaře nepomrzly. Měli jsme velmi rané bílé a rané červené. Nestříkáme proti mandelince, to raději rotujeme a zdravě si zvyšujeme adrenalín při lovu škůdce. Při našich hmotnostech sice trpí kyprost brázd, zato o jednou víc Pepíno „oborává“ hrablem. Pole máme čisté, nemusím plít. Do kompostu nedáváme vůbec žádné plevely, které by nám roznesly semena na pole. Uvidět rostlinu pěťouru se podaří až už zvadne nať. A to ho Pepíno přinese a oznámí. Pak mám pěťoury všude možně rozvěšené, jsou totiž léčivé.

Paní v článku popisovala, jak chudáci brambory v hypersuper zelenají pod svítícími zářivkami. Ozvala se, dali je pryč, ale za další tři dny už tam byly jiné a zase zelené. My jsme brambory vykopali, já je pečlivě omyla ve vaně, abych zjistila případné napadení hnilobou, na sluníčku při větříku za pár minut oschly. A pak už se sypaly na velikou pánev se skleněnou poklicí. Příprava trvala skutečně jen těch deset minut. A ta vůně! Vypadaly, voněly a chutnaly božsky. Asi tak chutná skutečná biopotravina. Navíc správně pěstovaná a hlavně ČERSTVÁ!Úžasný Takové v superhyper nikdy nezískáte. Ani když byste si je koupili u pěstitele. Ono vás asi hřeje i to sádlo, které jste při jejich pěstování museli věnovat k zajištění jejich blaha a potřeb. Navíc i vědomí, že měly všechno, co potřebovaly. Hlavně ale asi zaváží, že víme, co máme na talíři. Brambory po měsících skladování v obchodech nemůžou být dobré tak jako právě sklizené.

Samotnou mě překvapilo, jak je taková brambora dobrá. Křupnutí – to byl bonus a překvapení. Překvapení já mám ráda. Navíc když se týká papu. V tomto případě obyčejné brambory. Vlastně – neobyčejné. Něco tak dobrého jsem už dlouho nejedla. Nepřeplácaného kořením, tukem, dlouhým vařením. Kdo si pěstujete vlastní brambůrky, vzpomeňte si na tento článek. Je čas bramborobraní, jak se moderně říká. Až vykopete, udělejte si čerstvé papu z nejčerstvějších hlíz. Nemá to chybu!Usmívající se

Kitty