Uragán Kitty

Jak se blíží termín mého totálního zneschopnění, začínám být nervní…

Dnes nad ránem mě z postýlky vyhodila Betty s důraznou žádostí o pobyt na dvoře. Pak už jsem nezabrala.Zamračený Ovšem nebyla to nespavost jako taková. Cítila jsem tlak, který jindy jmenuju „psavá“. Jenže nápad žádný. Až najednou mě napadlo, že ještě od sekání elektriky máme v „zadnici“ složený rozměrný koberčisko. Je na celou plochu podlahy a mne v tom rozpoložení napadlo, že konečně zaútočím na Pepína, aby ten obrovský harapák ustřihl. Celoplošný totiž postupně dostával vlny, které nešly odstranit. Navíc v blízkosti kuchyňské linky byl imrvére špinavý. Vymyslela jsem, že ho ustřihneme o metr na šířku, čímž přiznáme tam vyvedené dlaždice. Koberec se nebude vrásnit a dlaždice půjdou líp vyčistit!Mrkající Ukutila jsem výbornou snídaničku a po osmé jsem opatrně zaútočila. Měl mi pomoct ho vynést na dvůr, kde bych ho vysála a vyčistila. Chudáka zlomeného napůl. Ozřejmil mi, že ON nic stříhat nebude. Kdyby ho ustřihl, což neustřihne ani za nic, budeme o něj zakopávat. Kontrovala jsem, že ho na prkna přibiju. To už vůbec vypěnil!Křičící Prý to bych musela přibít každých pět centimetrů a toho on se účastnit nebude. Navíc, už je stejně zlomený a zničený a po tak dlouhém čase? Ustoupila jsem v tom, že stačí ho vynést, ostatní s čistěním je na mně. Už naposledy se zeptal, jestli po čistěném koberci můžeme přejet autem, když po poledni pojedeme nakupovat. Tím to pro dnešek skončilo. O tom jsem přemýšlela v čase, kdy jsem nezabrala.


Tak dobře, hospodáři. Čas zneschopnění se blíží, zvýším rychlost přeměny hospodářství na bezúdržbové. Už včera jsme zlikvidovali slézy až na tři a pět a jeden a jeden – zůstaly jen ty nejlepší, a nakonec – i když je už trhat nebudu, můžou si na nich pošmáknout včely. Dnes došlo na divizny na dvoře. Mají stvol o průměru 6 centimetrů a pěkně nám rozsadily kameny zídky nad studnou! To bylo řečí, že už nikdy divizny v tarásku. Slíbila jsem – ať hned utne jednu, která je sice pěkná, ale zase bude napřesrok rozsazovat kameny. Nedošlo na to. Je věřící – ctí: žít a nechat žít. Zato já!S vyplazeným jazykem

Jsem si vědomá nutnosti omezení práce kolem zahrady a rostlin. Pepíno dnes ráno naposledy sekl trávu v zahradě na sušení. Pomohla jsem mu v jednom místě opatrně přemístit dlouhý šlahoun dýně, který zasahoval do sečeného pruhu. Tři dýňky jako hlavy jsme stěhovali jako porcelán. Aby se nezlomila lodyha, abychom dostatečně podšprajcovali plody, aby… No, posekl a pak jsme šlahoun dali zase zpět. Ale můj zrak padl na zbylý porost. A začala jsem prázdnit pole! Jako uragán Kitty. Prvně u plotu, kde byly cukety nejslabší. Už hotové, jen jsem je pod porostem obřích listů neviděla. Vysoký kolík u kořene (kvůli zalévání) ven. Pak už jeden šlahoun po druhém, jedna rostlina lehla popelem. Další byly tak propletené, že jsem víckrát podtrhla nadějné odnože s plody. A tak, vědomá si toho, že už jsou skoro všechny zralé, osečkovala jsem plody dýní olejek, dýní špagetových a jakýchsi žlutých tvaru vejce. Nakonec jsem už ani nevytahovala jednotlivé šlahouny, protože to nešlo. Tři sousední řepy lehly popelem, jak je vrostlé odnože vyrvaly. Už jsem nic nešetřila. Kdo je bude uklízet, když zde nebudu? Část jich budeme posílat na Moravu a ani nevím, kdy mi zde synovec přistane a honem honem, polovinu bych jich neodbyla a zůstaly by mi ke spotřebě. Počítala jsem je – dvě obří olejky zelené kulaté s plody bez slupek (pro chlapy) a ostatní vajíčkovité a kulaté světle zelenožluté. Pár jich rozdám, pár dostanou děcka na malování zeleniny do školy a ostatní? Se uvidí. Máme jich třicet jednu!Plačící

Hned potom přišel Pepíno s krompáčem. Aha, už vím, rozsazující divizny. Dvě zbylé holky už málo kvetoucí vzaly za své. Poděkovala jsem jim za krásu a užitek a pomohla je utnout u kořene. To bylo brblotu, obě fakt svými kůly rozsadily placáky nad studnou. Ještě že tu jednu letošní ušetřil. Ona ale příště bude taky rozsazovat placáky – s tím se srovnal? Před odjezdem jsem ještě vytrhala poslední kedlubny Giganty na horním záhonku, stejně byly rozpraskané. Dostaly je samičky králic s mlaďochy, ať si pošmáknou. A pak už jsme jeli. Žádný koberec nám nevadil. Kdy se do něho budu moct pustit? Nová kuchyňská linka je pořád na prvočinitele… Jako by si liboval v tom, že nestačím všechno zorganizovat. Koberec zničený, nábytek nesložený – všechno špatné je mu dobré!Zamračený A to ještě ani neví, co teď o něm píšu. To by bylo!Křičící

Ještě musím pátrat, co omezit a co odstranit, aby moje nepřítomnost nezatěžovala hospodáře. Bude toho mít sám dost, přece jen udělám kus práce. Na mně je ještě pořádně umýt okna, ušít záclony a tak. Lézt po výškách nebudu moc hodně dlouho. Ono totálně vyměněné koleno chce svůj čas. Už to vím. Teprve po třech letech jsem v pořádku. A teď zase další. Ještě že jich nemám víc. Ale už aspoň nebude bolet a škrundat v něm a zvrtávat se. Kdy to podstoupit než teď. Roky běží, v sedmdesátce už to půjde těžko. A já nechci čím dál víc zbytečně kulhat. Už vím, co je to chodit bez bolesti. Tak za měsíc – co všechno budu muset ještě…?

Kitty