Pořád se učím

Už pár dní mi ikonka Skype hlásila, že parametr není správný…



Vyhodilo mě to z kolejí až tak, že mi začal bolet kyčel. Nervíky udělaly své. Každý den jsem zkoušela se připojit pomocí prapodivných prostocviků s pomocí vyhledávače na internetu. Ale nepodařilo se mi se na známou stránku dostat. Až včera jsem zavolala o pomoc. A dnes se děly věci.Mrkající

Za přímé podpory mé blogové kamarádky jsem – světe div se – přeinstalovala Windows. Od začátku do konce, tak jak mě to učil počítačový mág a jak jsem si to dodnes netroufla udělat. Prý to mám použít v případě, že něco dobře nefunguje. Dobře jsem se to naučila, dobře zapsala a dobře si netroufla. Až dnes. Až bylo hotovo, pochopila jsem, že jsem vlastně stresující akci provedla levou zadní. Přesně to, čeho jsem se bála.

Koukala jsem zprvu na mejlíka, který mi ukázal ve třech krocích, co bude potřeba udělat. Zdálo se mi to známé, ale ani podvědomí nezabralo. Pak jsme se domluvily. Za pomoci telefonu jsem začala hned – bez okolkujících tanečků – pracovat. Klik – klik – klik – klik – klik na Obnovení systému. Předtím jsem musela zabádat v paměti, kdy asi jsem něco zkonila. Našla jsem pravděpodobné datum a až pak bylo to „klik….“ Pozorně jsem klikala, čekala a nakonec restartovala počítač. Pak to v něm dochroustalo a doblikalo. Čekala jsem, co ještě budu dělat dál. A prý – klikni si na Skypa. Klik na ikonku na liště a už to začalo známě modrat a najíždět. Ono to jelo!Překvapený Ono to začalo i mluvit, jak se mi kamoška dovolala a já to přijala!Překvapený Prásk telefonem a už mohla zaznít úlevná a děkovná slova. Nezazněla: než jsem zabrala, už se o chválu hlásila má počítačová bohyně. Sama, radostně o to víc, že se zadařilo. Pak teprve jsem spustila a děkovala. Děkuju doteď a i tento článek je chválou na přátelskou pomoc.Líbající

Jiná moje srdeční kamarádka předtím konstatovala, že se člověk při psaní na blog pořád učí. A postupně už umí tolik věcí, o kterých nikdy ani nic netušil. A už je to pak normální. Je to taky tím, že člověk vidí u druhých…

Až po delší době mi dnes došlo, co jsem to vlastně splavně zvládla. Odinstalovat nainstalovaný operační systém Windows a jeho obnovení. To, čeho jsem se bála. A čím jsem se před vámi všemi prsila, že jsem se naučila, umím to a použiju, kdy bude potřeba. Houby jsem mohla použít. Bála jsem se komplikací a že… a že… a že…, prostě netroufla jsem si. Teď už to umím, použila jsem to a troufla si. Nouze naučila Dalibora…S vyplazeným jazykem

Hlavní je, že zase můžu fungovat se Skypem. Jak jsem si zvykla. Ještě důležitější je ale to, že jsem si zkusila, že to jde. Už to mám v oku, prstech, paměti. A když bude potřeba, takS vyplazeným jazykem No jasně, zavolám svého mága nebo bohyni. Pod jejich dohledem. Až po pár opakováních budu mít zažité, že v případě potíží je OBNOVENÍ SYSTÉMU to pravé. Učit se, učit se, učit se řekl už kdysi dávno kdosi slavný a moudrý. Je to pravda. Dnešní odpoledne mi naklepalo budku. Pamatuj, že to umíš – a použij to. Nenervuj se, nakonec bys z toho onemocněla. Pár dní před TEPkou kolena. Už žiju. Díky Bohyni rádkyni, ochotné kamarádce. Díky.Úžasný


Kitty