Černé „bléééé!!!“

Ještě jedna pohledová a pocitová specialita. To ráno pěkně začíná…

Včera jsem si dovolila kopit 2 ostravské klobásy. Nezdravé, ale moc dobré. Byly zatavené v průhledném igelitu či co to vlastně je. Dnes ráno – co dát nejhladovějšímu rychle k snídani na papu? Hmátla jsem po zabalené pochutině.



Rozkrojila jsem obal a začala nedočkavě vytahovat ostravskou klobásu. Voňavé to bylo, o to nic. Ale uchopená klobáska „pokračovala“ z obalu táhnoucím se černým slizem!Překvapený To bylo něco: skoro mě přešla chuť! Byly tam zatavené dvě. Druhá v pořadí táhla za sebou ještě větší voňavý závoj. Něco nechutného: zbytek „zoftu“ se hezky navěsil na chutný voňavý kousek a táhl se a táhl. Nic jídlu nebylo, ale ten zbytek!Překvapený

V běhu ohřívám ostravské klobásky a zbytek z obalu vidím rozlévat se kolem odloženého igelitového šulku. Zvedla jsem ho a doteď to vidím: od kuchyňské linky v obýváku se za mnou táhl černý sliz. Dokonce jsem to musela řešit tak, že jsem ten nevábný sliz začala omotávat kolem igelitu. A to už bylo na mě moc!Mrkající Omotaný kus obalu jsem práskla do nádoby na igelit a splavně přešla k počítačí. Tak – a tu ranní nechutnost zde máte jako na talíři. Fotit a dávat to sem nebudu – kdo byste to viděl po ránu, nemuselo by se mu „udělat dobře“! Dobrou chuť!S vyplazeným jazykem

Kitty