Cúúúúc!!!


V posledním článku jsem dala velká čísla do nadpisu…

A dnes hlásím: včera se zde ozvalo velké hlasité „cúúúúc!!!“. Vylíčím v krátkosti (jak já to umím)Mrkající



Od rána na zavaření čekaly povařené kostičky dýní, jen je vsunout do sklinek. V lednici asi pět igeliťáků hodně zralých hrušek. Na verandě košík hodně zralých a nahnilých jablek. Donesené sklinky čekaly na umytí.Plačící Navíc jsem měla v 9 rande s kamoškou – měly jsme dělat pořádek v PC. Práce moře v dohledu, ruce jedny.

Ráno začalo obvykle – výběhem s Betty. Diviznu venku v terénu nám přejeli, takže jsem zoufale udělala jen kolečko kolem parku a domů. Kafisko a do roboty. Umyla jsem sklinky, víc jsem nestačila. Od devíti do půl jedné práce s hledáním a uspořádáváním obsahu počítače. Po rychlém obědu už jsem nezabrala: musela jsem do města, takže čekající práce získala patřičný přetlak. Asi něco jako video, ukazující traktoristu, jak řešil pod tlakem ucpaný výtok kejdy z lejty!!! Na mě čekalo něco podobného, jen pravda trochu voňavějšího.S vyplazeným jazykem


Ve městě jsem zvládla masáž, výměnu vadného zboží, nákup trestí, vína, Pepíno odevzdal svařený a nakovaný kososrp i nákup benzínu a odevzdali jsme poslední bylinky. To šlo v dobrém čase. Na zpáteční cestě telefonát – odchytila nás rodina (přes kombajnování) a pozvala na prohlídku nové části domu. Zajímala mě kuchyně. Kuchyně krásná, veliká, vzdušná, prostě sen. Nové podlahy, nábytek, dveře; poseděli jsme, skoukli další vylepšení. Já jsem musela odmítnout „nezdravé, ale dobré“ čerstvé uzené a špek, spucla jsem kostičku dobrého koláče a už jsme letěli. Na hodinách skoro sedm večer. A na osm hodin ohlášený další „scuk“ na práci kolem fotek s další blogařkou. Pepíno byl najezený, já hodila do sebe trochu dobrého dýňového zelí a naplnila první dávku sklenic dýní. Přivedla k varu a hlídáním už pověřila Pepína – právě začalo „kopat“ Skype a čekala práce s přenosem fotek! To je moje bolest, nemám příliš jasno a hlavně praxi. Od osmi do tři čtvrtě na deset jsme načítaly, upravovaly, přesouvaly a dávaly do galerie fotky. Potom už fakt groggy jsem šla dokončit dílo.Plačící

V tom okamžiku už začalo to velké „cúúúc!!!“ z nadpisu. Naplnila jsem zbytek sklinek zbytkem dýní, dala vařit. Hned potom jsem musela zapsat průběh dne do denních záznamů, bylinky, evidenci benzínu. Jak hrnec dosáhl potřebných 80 stupňů, dala jsem se do hrušek. Potřebovala jsem dostat do lednice zásobu masa pro Betty a mleté maso na karbenátky. Hrušky šly z lednice ven, skrájela jsem narušené a kaménkovité na kompost. Donesla jsem velký košík narušených jablek a taky dostaly úpravu pro kompost. To byl ten velký třesk – z nouze práce, ale jak mi to šlo najednou od ruky!S vyplazeným jazykem Takto jsem v pár minutách vyřešila hrůzu s čekající prací.


Sice jsem šla spát kolem dvanácté v noci, ale měla jsem čistý stůl. Najednou to šlo. Nadbytek špatného ovoce na kompost – v noci, mimo pozornost nejhospodárnějšího!Mrkající Ráno hupky dupky s kbelíky na kompost, zaházet hnojem z hrabaniště a voda nad stresující prací se zavřela. Tak se to dělá!

Čekáte, kde je děj toho slova z nadpisu? No je to jasné. Spláchnutím nadbytečné stresující práce jedním rychlým rozhodnutím odpadlo trápení (ona „kejda“ materiálu v domácnosti). Sedlák dostal z lejty nevoňavou sprchu po předchozím natlakovaném nevoňavém obsahu (to video vám sem za nějakou chvíli dodám, abyste viděli, o co šlo).



Já mám čistý stůl. No, čeká mě ještě červená řepa, bezinky a aronie na marmeládu a léčivé víno, a… a… a…, ale to bolestivé už je pryč. To bylo to „cúúúúc“! Jakoby se zatočil vír v odpadu umývadla – najednou je špína pryč a je klid…

Kitty