Jména, jména, jména

V sobotu jsme jeli na Moravu. Nazpět nás objížďka vyhodila a museli jsme jet kolem Křižínkova. Odtud máme naši psi nalezenkyni…

Když jsme si ji přivezli, bylo slyšet pořád:

„Ty naše chudinko“, „Bettynko“, „Miláčku“Smějící se

Postupně jsme na Betty halekali:


„Poď sém!“, „Kde zase séš!“, „Dáš to sem“, „Tak co bude?!!!!!“Křičící

U silnice musí chodit na vodítku, ale kousek za domem je louka, tam má ráj. Na vycházky chodím ráno, to má výběh volný. Při pozdně večerní vycházce nemůžu halekat. To slyším zdáli zvonit cinkátko na jejím obojku, případně postupně se ozývat všechny psí mlaďochy na cestě. Velkým obloukem se vyhýbáme stavení se dvěma fenami, protože to byl psí řev jak v lomu!Křičící Už není, sama uznala, že dáma na druhou neřve. Ony dvě si to neodpustí, ale moje Betty s vyčesaným ohonem nahoru kolem nich tiše kráčí krokem bajadéry.

Teď už slýchávám za svými zády broukání Pepína s Bettynkou na klíně:

„Ty rozmazlenče!“ – i když ten, kdo ji takto rozmazluje, je ON!Mrkající

Občas si Pepíno sedne a v ten moment je Betty na klíně. Pošťouchne ji dolů, ona ale vzápětí skočí zpět. To pak slyším jeho pobaveně pobouřené:

„No teda. Eště nedopadne na zem a už letí zase zpět!“ To je vlastně jeho broukání, protože to ona může.Mrkající

Situací a jmen je docela dost. Už se uklidňuje a tak mizí „draci“ a nastupují „miláčci“. Bude to pořád lepší. Vím to ze života s minulou fenkou Kittynkou. Od malička se učila sama, podle situací. Od tří měsíců jezdila se mnou autobusem, vlakem, rychlíkem, autem. Nic, ale doslova nic, jsem ji řízeně neučila. Teď tu naši neposluchu musím učit a naučit a zvládnout. Nejde to jinak. Semtex v psím kožiše by obtěžoval kdekoho a za chvíli by vlítla pod kola nějakého auta. Stačí, jak startuje na cyklisty!Zamračený

Až na to motokolo!Smějící se Uslyší je daleko dřív jako my a už se dekuje. Někam se uklidí a točí hlavičkou, odkud jde nebezpečný zvuk, který ji tak bolestně vyplatil! Motokolo ji vyučilo bez učení. Dostala na budku nebo kam a fakt si to pamatuje. Ale už to s ní docela jde.Úžasný


P. S.: Hlásím paní Marušce do Křižínkova: z jejího nalezenečka Sáry je už pomalu ovladatelná psí slečna Betty a ne klubko splašených chlupů. Až příště pojedeme kolem, stavíme se. S Bettynkou. I tak už občas tu naši dračici oslovujeme.

Jména, jména, jména. Tak jde život.Smějící se

Kitty