Gatě dolů!?

S naší Bettynkou jsou potíže – i radosti…

Pořád je zvyklá na nás skákat, když odněkud přijedeme nebo jen přijdeme po delší době. To ještě zůstává. Dnes to dosáhlo vrcholu – i když jinak, než byste podle úvodu čekali.

Včera jsme byli ve městě, takže pěkně oblečení. Při příjezdu domů jsem mínila zamezit přílivu její radosti a už od otevření vrat jsem na ni pokřikovala, aby na mě neskákala. Slovně i potom fyzicky jsem ji při zemi udržela. Ona dokonce po otevření dveří auta takto vítá i Pepína. Jednou jsme zjistili, že poškrabala dveře auta. Proto jak to jen jde ji přidržím u země za chlupiska a držím, dokud není auto v garáži.

Stála jsem u otevřených vrat a podařilo se mi ji udržet. Vypadalo to na zvládnutou situaci. Následně jsem se vzpřímila a chtěla jít zavřít vrata. A to byl okamžik pro její výboj. Jen jsem vykročila, semtex v psím kožiše udělal oblouk a hezky zepředu s rozběhem přistály její špinavé tlapy na mých světlých bermudách! Hned napoprvé tam ukutila krásně tmavé otisky. Bylo to na praní!Plačící Výkřik a ohnání se po ní nic neřešily. Nakonec to šlo vyčesat. Dnes jsme měli jet do města znovu a tak to pro jednou vydrží.Mrkající

Ráno jsme odjeli, vyřídili nezbytné úkony a dorážíme k domu. Povzdychla jsem si, že to zase bude, musím ji udržet na zemi. Vtom slyším Pepínovu úvahu:

„No tak se před vratama svlíkni. Nebudeš špinavá!“


Nenadál se toho, co se bude dít po mém příchodu k vratům. Někdy „mě šibe“, nebo mu taky předvedu nějakou ptákovinu. S potutelným úsměvem pod fousy jsem ještě před odemknutím vrat rozepnula gatě a blízko u silnice si ty světlé bermudy svlíkla!Překvapený Nedaleko stálo černé auto, po chodníku před domem odcházel soused, kterého jsme svezli z města. A já zápasila s gaťama! Přes boty to šlo těžko, ale když už tak už. Pepíno v autě šermoval rukama, kulil oči a ťukotal si na své čílko. Nic víc nemohl udělat. S bermudama v ruce jsem odemkla a dostala svoji dávku skoků nadšené Betty. Už jsem nebyla špinavá. Zato se naší potvůrce podařilo mě pořádně poškrabat. Nepomohlo okřikování, odstrkování živé štěněcí hmoty! Měla prostě nezřízenou radost!S vyplazeným jazykem

Tak mě napadlo: co je horší? Zašpiněné kalhoty nebo poškrabané nohy? Za deset dní nastupuju do nemocnice na TEP kolena. Co asi řekne na šrámy na mých nohách paní doktorka, která mi má povolit nástup k tak velké operaci? Nebylo lepší raději vyprat poskákané kalhoty než vysvětlovat nadšené psí přivítání? Pepíno měl asi pravdu s tím ťukotáním na budku: to jsem nedomyslela. Nejenom že jsem na dědině před zraky možná přihlížejících sousedů svlíkla gatě (ó hrůzo), ale mám teď šrámovatá stehna. Naštěstí stehna, tam se to dá namazat krémem a rychle to zahojím.

Ale nakonec co, stejně mám o 25 kilo míň než loni, kdy jsem chodila po zahradě v opalovačkách! To musel být teprve pohled. Pepíno to tehdy zaznamenal a přišel později z dědiny s dotazem, co se u nás dělo. Prý má hlášku, že nějaký traktorista projížděl kolem naší zahrady a utopil traktor v rybníku před domem!Smějící se Chtěl tím asi říct, že mě uviděl, v šoku otočil volantem traktoru a zajel do rybníka!Překvapený Loňský šok traktoristy chápu: při mé tehdejší postavě a takové „nahotě“ na dědině. Dnes jsem už „docent“, už nemám ani metrák, tak proč bych si nemohla „z vážných důvodů“ svlíct gatě před vlastními vraty na dědině? Když to byl jen okamžik + už mám docela dobré tělo + stejně se asi nikdo nedíval.



No jo, ale co kdyby se někdo díval? Na dědině! Stará ženská! Bláznivá ženská? To se přece nemůže dělat!!!Křičící Na té dědině! Nebo nemám pravdu? Mě osobně se líbil šok Pepína – to byly vykulený bulvy!Překvapený Ale – copak mi může dělat ptákoviny jen on? Co? Ne?

Kitty