Jako mravenci před deštěm

Chystám se na dlouhou nepřítomnost…


Příští týden jdu na výměnu kolena. Už vím, co mě čeká. Proto si dovedu představit, jak musím připravit domácnost na nepřítomnost a později na omezenou pomoc při provozu farmy. Přemýšlím o tom a zařizuji nezbytné. Hlavně moje bylinkové hospodářství. Porušila jsem jednoleté bylinky, aby s nimi už nebyla starost se sušením. Zatím ještě roste pár rostlin slézů a divizna. Pár divizen se ještě chystá kvést, ale už přijdou mrazy a bude konec. Je to s nimi jako s pozdními vlaštovičkami – ještě vyletí poslední mladí, ale už nestačí odletět. Zákonitost života. Kdo se opozdí, nevyhrává.Plačící

Mám sklizené všechno zeleninové, už i ošetřené a uložené. Poslední jablíčka na ostříhaných stromcích už sklidí hospodář. Je jich pár, to stačí sníst. Řepa prý nejvíc roste v nynějších mlhách, tak ta taky počká. Všude už se čepourá hořčice na zelené hnojení, aby plevel neměl šanci. Ořezala jsem dnes poslední řebříčky, sesbírala naposledy hluchavkový kouteček. Ještě poslední uniklé plevely a záhonky budou čekat na zimu. Bylinky ořezané a uklizené. Pár kopřiv v koutku pro slepičky, dobře ještě poslouží v krmné dávce.Úžasný

V domě nahotovo ustelu lůžkoviny po letních hostech. Okna umytá, naložené zelí. Nekvalitní jablíčka nařezaná na kompost, shnilé plody odejdou s popelnicí. V troubě je táč s měkkými hruškami. Pomalu je konec s ovocnými muškami v domě. Teď jsem donesla prádlo, vyprané do nemocnice i pro hospodáře. Nakonec, on je samostatný se opečovat. Ale to víte, chlap, přivítala bych ho po mém příjezdu (možná po měsících) v těch samých modrákách a ponožkách, v jakých mě vyprovázel. Takto bude mít drobně na výběr a nebude mít nutnost chodit pořád ve stejných. To pak třeba i ponožky samy stojí!Mrkající

Připadá mi to jako když se mravenci chystají na velký déšť. Taky musí postahovat kukly z letních stanovišt, odnést mšice z venku domů a připravit materiál na zacpání vchodů do mraveniště. Aby až přijde nouze a nepohoda mohli přežít. I já uvažuju, co ještě stihnout.



Zítra už budu shromažďovat věci do nemocnice. Ještě vzpomínat, co nezbytného zařídit a připomenout, než…Rozpačitý Přijde i nezbytná odmlka od psaní na můj blog. Ale věřím, že nakonec se zdravá vrátím domů. Pak už bude na mně, jak se dám znovu do provozu. Věřím, že operatéři odvedou svoji práci jak nejlíp umí, rehabky mě povedou tou nejlepší cestou k nové kvalitě kolena. Už to znám od minule; u toho kolínka se zadařilo dokonale. Tak teď zvládnout nervíky a pak děj se vůle lidí, zdravotnictví a osudu. Abych pak už zase mohla capkat jako ta bajadéra.


No co, budu chvílu pryč. Mám mobil a občasnou zprávu zavolám sestře a blogerkám a ty to snad dají na blog. Jenom – jak mi bude chybět život s blogem! Ale říkám si, že potom doma budu mít nařízeno málo pohybu a tudíž budu moct sednout k PC. Žalno je mi z toho, že znalosti a dovednosti, které jsem v poslední době nasbírala, určitě dost zapomenu. Ale nechystám se na cestu poslední, tak to pak zase hodlám rozpohybovat. Nějaké poznámky mámRozpačitý

Je sobota, mám ještě neděličku. V té se i podle jména nedělá, tak budu pakovat a možná i trochu odpočívat. Aby až přijde zima, mohla se mne zeptat, jestli jsem zvládla připravit farmu ze svého pohledu na moji delší nepřítomnost. Možná se vrátím až s prvním sněhem, kdo ví? On někdy Martin přijede na bílém koníčkovi i dřív.

Kitty