Nálev?! To teda ne!

Nastoupila jsem k operaci TEP kolena v pondělí 26. října 2011…

Jako těšila jsem se, to jo. Už jsem to jednou prodělala a už tři roky a měsíc z toho mám prospěch. Den před operací samá omezení, ale chápu účel a podřídím se. Ovšem co mě čekalo tentokrát, to mi hlava nebere, ucítila jsem závan středověku. Po vysvětlení později jsem uznala, že na někoho platí jen tato metoda.Nerozhodný



On totiž dřív dostal pacient čípek na vyprázdnění střev před operací. Někteří si ho ale nevzali a pak na sterilním sále při rozsáhlé operaci vyložili obsah svých útrob operatérům na stůl. Malér. V poslední době prý to bylo dost často a šéf ztratil trpělivost. Proto ten nálev – pro všechny. I pro mě!Křičící

Řekla jsem sestře po úkonu samotném a poučení po něm: ROZKAZ!Křičící A umínila si to držet! Hezky dlouho, aby viděli, že mé tělíčko poslouchá na slovo nebo poníženou prosbu. Když co nejdýl, tak co nejdýl! (Když na komín, tak na komín…)Mrkající Ležím celý večer – a nic. Docela začínám mít strach. Ale když rozkaz, tak to nepustím. Snad až zítra – na sále!S vyplazeným jazykem

Ponížené zrasované sebevědomí i přes rozumné vysvětlení zřejmě takto protestuje. Moje určitě. Nebylo by lepší ukázněné lidi do toho nenutit? Tak to vidím já. Ale zase na druhou stranu chápu provoz operačního sálu. Pro pár pitomců budeme (snad do odvolání) nastrkovat ponížené sedinky. U mě to byl neplatný pokus. Poprvé v nemocnici jsem šla na kakání až pátý den. Když prý držet, tak ukázkově. Ale to už pak nebyla žádná sranda!

Kitty