Hujerovic švestičky

Takový příběh se v dnešní době běžně nevidí a neslyší. Docela škoda, pošmákly jsme si.Tak i tak…



Celé čtyři dny jsme byly se 77 letou sousedkou Maruškou na JIPce samy. Jako dvě dvojčata, i s vyměněným stejným kolenem. Rozuměly jsme si. Aspoň jsme v tom bolestném bunkru nebyly každá sama. A tak jsem postupně sledovala cvrkot v jejich rodině, rozsahem tolik podobné Hujerovic. Zde je jedna perlička ještě z té JIPky.

JIPka má přísný režim, aby se co nejvíce vyloučila rizika z okolí a pacientky měly klid na své „hójení“. Na sesternu ani pokoj nesměla vkročit cizí noha. Ale jak jsme trochu mohly, měly jsme dovoleno vyjít či vyvezli nás na chodbu. Stejně tak to bylo v ten den.

Setřička nahlídla a hlásí, že paní Marie má návštěvu. Ta už o ní věděla z telefonu, protože ten byl skutečnou spojovací ústřednou všech Hujerovic s mojí sousedkou. Rychle se posbírala a vyšla za nimi na chodbu sednout si k nim na vozík.

„Teto, zkrať to!“ – řvu teď při psaní sama na sebe; jinak se ke švestičkám nedostaneme.Křičící

Paní ještě nedovřela dveře a já užasle slyším, že se přímo ze sesterny ozývá cizí mužský hlas:

„Já bych si tady dovolil – pár švestiček z naší zahrádečky!?“

Hlas přesná imitace Václava Lohniského z Marečku, podejte mi pero. I ten tón. V odrazu od skla skříňky v sesterně se objevila zlomená postava Hujera, jak podlízavě podává kabelku švestiček svému třídnímu. Vydechla jsem překvapením, jak to bylo přesné. Přítomná sestra se s ním evidentně znala a v přísně střežené sesterně švestičky se smíchem přijala.

Třicetiletý vnuk mého „dvojčete v utrpení“ Marušky zabodoval. Všichni huby „od ufa k ufu“ a mluvilo se o tom pak kolik dní u všech Hujerovic návštěv. A že jich bylo! Po pár dnech jsem chtěla zvažovat, co kdy komu v pokoji řeknu, protože se kdekdo z návštěv, pacientek i personálu kolem mne znali nebo byli z přízně. Jako Hujerovic. Nebylo třeba se bát. Nakonec – už jsem se se všemi z návštěvníků taky znala!Mrkající


A zmiňované švestičky? Dostala jich dost i Marie a ty nám pak dost pomohly, že jsme ta „černá vejce“ nakonec vypudily. Ale o tom už je další článek.

Kitty