Jak jsem v nemocnici snášela černá vejce

Jsou dvě věci při pobytu v nemocnici, které se podmiňují. Proto jsem zprvu nemohla na velkou a pak jsem snášela ta „černá vejce“…



Hned v úvodu poznámka na okraj: určitě znáte pantomimickou etudu mima Čejky, ve které mistrně imituje slepici? I s tím snesením vejce? Zde zatím končím a přejdu na další souvislosti.

Po velké operaci vám naordinují tablety se železem na krvetvorbu. Jejich vedlejším účinkem je většinou zácpa a černá barva stolice. I zde teď končím, terén je připravený. Jdu k jádru věci.

Den před vlastní operací nastoupíte po lehké domácí snídani. K obědu tam dostanete jen čistou polívku. Do 20. hodiny se smíte napít a od půlnoci ani loka. Druhý den ráno jde totálka kolena jako první v pořadí. Bez kapky vody musíte přečkat vyspávání na JIP, tekutinu dostanete v infuzích; včetně léků na bolest, injekčně antibiotika. A už na stolku přistane konvice s čajem, musíte pít. Před třemi lety jsem byla s prvním kolenem na JIP pouze 7 hodin, jelikož nemocnice dostala před koncem roku výraznou dotaci. Operovalo se furt a JIPkou rotovali pacienti po pár hodinách.

Tentokrát bylo všechno jinak. Na JIPce jsem byly my dvě Marie 4 dny. Tam jsme už něco jedly, ale člověk to v tom temném bunkru nějak nevnímal. (temný bunkr je jen můj pocit, ve skutečnosti je zde světla dost, svižná péče a ochota je zde pořád dobrým zvykem). Na JIPce jsme už pocítily zácpu. Pohybu málo, železité tablety a mizivá strava hlavně v počátečních dnech mě už třetí den znejistila. Doma chodím na „ee“ i třikrát za den. Zde byly i ve čtvrtém dni pouze neplatné pokusy. Situace jako v koloně vozidel po vážné havárce. Zastaví se to všechno a nejedete. Pátý den, po příhodě se švestičkami, jsem konečně zvládla platný pokus. Švestičky působily přes noc a zabetonovaná černá kolona popojela!Mrkající Černá pro to železo, dělá černé bobky – „černá vejce“. Vejce zase proto, že jsem ty černé bobky tlačila jako ta Čejkova slepiceS vyplazeným jazykem I s tím oslavným kdákotem, když jsem šla ohlásit „platný pokus“. Ten den jsem snesla ještě další tři kousky.

Pro další dny jsem si vyfňákala vysazení tablet se železem. Při operaci jsem si nechala odebrat vlastní krev s pomocí „bellovacu“, ze kterého se mi pak vrátila pro pokrytí ztráty krve při operaci. Vysolíte sice přes dva tácy, ale dostanete svoji krev, nehrozí nebezpečí, že s cizí krví získáte alergeny či něco ještě horšího. Problémy ze ztráty krve jsem tedy neměla a železo v tabletách nepotřebovala. I tím už se konečně „kolona“ rozejela.

Ta pohoda po snesení prvního vejcete! To už člověka bolí břicho docela dost. Konečník natvrdo zabetonovaný, jako bych seděla na kůlu. Pak jedna zoufalá a namáhavá imitace slepice – a bylo to tam!Smějící se Toto vítězství se sakra počítalo, roznášela jsem úspěch jako ta slípka na farmě.Úžasný

„Snášení“ + „černá“ + „vejce“. Slova jako taková mají svůj význam. Ale kdo zná, jak se mi ulevilo, pochopí jejich spojení do jedné věty. Tenhle stav není „na hov.o“, ale když se pak zadaří, i když jde ve skutečnosti o to „hov.o“, člověk jásá jako ta slípka. Jsem si přitom jistá, že s imitací slepičky to mají muži stejné jako ženy. Jen to tak vítězně neroznáší. Jasně – nejsou slepicemi.Mrkající

Kitty