Nejsou boty jako boty

V instrukcích k nástupu do nemocnice je požadovaná „pevná domácí obuv“…



Opravdu pevnou domácí obuv musí mít jen kyčlaři. To proto, aby u nich ještě nerozcvičená nestabilní noha byla pevně vedená. Já jsem si vzala úplně nové bílé páskové ortopedické sandály se dvěma pásky. Chyba ale byla v tom, že coby pracovní obuv dlouho někde ležely ve skladu. Pásky se natvrdo zkroutily i opatní byl k nepoužití. Nenapadlo mě před nástupem si je rozšlapat, aby se pásky pěkně vyklenuly nad nárt a už tak zůstaly.

Před první procházkou jsem nešikovnou bolestivou tlapku do nich prostě nedostala. S pásky měla co dělat i ochotná sestřička. Pásky byly jako hnízdo vyplašených hadů. Připadala jsem si jako ta bába na ilustračním obrázku. Tak to nešlo dělat dál!Plačící Už první den jsem volala Pepínovu bratrovi z Třebíče a požádala jsem ho o koupení vhodných přezůvek. Je zde prodejna, kde takové boty mají a po dohodě s ortopedií třeba nevhodně vybrané ochotně vymění. Za chvíli jsem je zde měla. Byly to Mílovy nepoužívané mírně jeté pánské ortopedické pantofle od nich z domu. Do nich se dostanu poskokem. Místo v nových bílých páskáčích zde po chodbě luftuje fofrbába s „vášnivou červenou“ na vlasech ve velkých modrých mužských šuchtákách!Mrkající Už vidím znalé blogerky, jak hledají obrázek, který by odpovídal právě napsanému.Úžasný

Zaplaťpřírodo za šuchtáky. Ledaco jsem v posledních dnech před nástupem předvídala. Zrada nových sandálů mě pořádně zaskočila. Nerozchodila jsem je a tak musel obětovat své kroky ochotný příbuzný. Moc děkuji za ochotu a nápad. Někdy to tak je.Zamračený

Kitty