Už je to rok

Už je to víc než rok, kdy nás opustila Kittynka…

Přesně to bylo 25. října 2010. Ze dne na den se jí zhoršily obtíže z epilepsie po dřívějším úrazu. Záchvat jsme zvládli, ale následovala zmatenost a nešlo to dál. První den nám veterinář pomohl tabletkami na uklidnění a prý, kdyby se to nelepšilo.Rozpačitý Hned druhý den jsme k němu museli znovu. Tam nastala ta možnost, kdy se to nezlepšilo. A tak jsme souhlasili. Oba jsme ji hladili, uklidňovali a počkali jsme s ní až do úplného spánku. Odvezli jsme si ji domů, že ji pochováme u nás. Ještě po hodinách, kdy jsme ji vyložili z auta, byla krabička s jejím tělíčkem teplá, až to překvapovalo.

Na druhý den, 26. října, měl Pepíno narozeniny. Aby se to dobře pamatovalo, rozhodli jsme se jí v poledne nechat zazvonit na místní kapli a v ten okamžik ji Pepíno uložil do připraveného pelíšku v zemi. Jako věno dostala svoji novou deku a svůj nejlepší pelíšek. Spí svůj poslední sen pod krásnou červenou pivoňkou, z obou stran je ještě bílá a růžová pivoňka. Když kvetou, ovoní naši vzpomínku na naši dlouholetou psí přítelkyni.

Teď jsem na Seznamu uviděla, že snad konečně se dostane zvířatům ochrany jako tvorům, kteří mají smysly. Tím jim i de jure přiznáme, že cítí a nejsou věc, jak to je dnes. Naši živočíšci přece nejsou a nikdy nebyli věcmi. To víme nejlíp my, kteří jsme s nimi žili. Proto – a nejen samozřejmě proto – píšu dnes smutné vzpomínání na naši Kitty.

Fotečku Kittynky sem dám hned, jak dojásáme s Pepínovým bratrem. Celá gruppa azura má přijet s gratulací k jeho kulatinám. Ani napsat o Kittynce ani osobně popřát Pepínovi jsem pro pobyt na rehabilitaci nestihla. Činím tak až dnes. Někdy to tak vyjde…

Kitty

Objevila jsem videjko, které je také o psu. Není to případ naší Kitty – naštěstí pro ni. Kdo máte sílu, skoukněte je na památku všech věrných psíků a fenek v našem lidském životě
Neopouštějte své psí kamarády takto, prosím za ně. Kitty