Zastavení

Zase další zastávka v mém životě: rehabilitace po výměně kolena…


Jsem už 4. den na novém třebíčském oddělení rehabilitace po totální výměně kolena. Postupně vplouvám do rytmu života zde. V nové, vzdušné a moderně zařízené budově, v světlých a účelně zařízených pokojích nás zase vracejí dennímu pohybu.

Dnes po všech cvičeních a fyzikálních léčbách odpočíváme na postelích. Koukám do obrovského okna s výhledem na parkoviště pod námi. S nastupujícím večerem vidím výřez normálního života. Siluety ještě zelených stromů, pár oblačných duchen na prosluněném nebi. A už se objevují první světla lamp se zářícími aurami.

„To je krásný obrázek – bude se mi hodit k dnešnímu článku! Všichni fotí a dávají pak zajímavé snímky ke svým článkům. Ale musím spěchat, abych zajímavý moment stačila zachytit!“

Sáhnu, vybalím foťák, zapnu ho a vidím, jak mi nadějný moment uplývá do nenávratna. Baterie sotva stačily vytáhnout objektiv. Bliká červená kontrolka – baterie je vybitá!Plačící

Loučím se s krásným výjevem za oknem. Ale když dnes nabiju, zítra má být zase pěkně. Už budu hlídat čas, to musí vyjít. Jen se na technickou chvíli zastavil čas.Zamračený

Zítra – zítra ráno už bylo všechno jinak. Ráno mlha, listy ze stromů začaly masivně padat. Přes den nic moc jasno ani slunečno a v podvečer? Opar, skoro holé stromy a zářivé aury kolem světel ty tam. Nebylo co fotit. Jak říkám – někdy to tak vyjde. Není všem dnům konec.

Tohle povzdechnutí je jen takové zastavení v běhu života. Jindy se zadaří třeba i lepší momentky. Ale už nebudou z pohody rehabilitace v nové budově. Tento moment byl jedinečný. V časové ose mého života.

Kitty