Slíbila jsem – a plním až teď

Už jsem zde dnes plakala nad divným podzimem. I nad tím, že jsem něco chtěla napsat na blog a – skutek utek. Už jen tento obrázek – to není nikdo z nás (naštěstí)…



Ze všech stran se mi hrnou stesky na podzimní nenáladu, když už ne na onemocnění nebo prskavici. Nám se díky bylinkovým čajům různých druhů a zaměření prskavice a nemoc vyhýbají (raději se biju v prsa = klepu na „dřevo“). Docela se mi v článcích i komentářích zelená stesky na potíže a docela i na nemocné lidičky.

Prošla jsem si v posledním měsíci velkou operací. Dokonce i rehabilitací. V mých článcích jsem o tom dost psala. Dnes mi došlo, že „dosť bolo neduhů“. A moc bylo poučování o zdraví. Tak teď načínám jiný soudek.

Z komentářů získávám dojem, že muži neduhy netrpí. Už jen tím, že o nich nepíší. Aspoň ne v posledním týdnu. Výjimkou je snad jen hudební zpěváček Kelyš. Už by měl být z lázní doma, snad mu pomohly.

Zato blogová děvčata všeho věku reagovala. Dnes se toho nachumelilo. Jen při pročítání dnešních komentářů získávám dojem, že pro ženy podzim není. Proto teď chci pozdravit a popřát pevné zdraví mým kamarádkám.

Už déle vidím na blogu Latryny obrázek maroda. Zpočátku jako zelené ženštiny schované pod peřinou. Bylo mi to líto, než jsem si všimla, že když odhodila propocenou peřinu, ještě pořád jí chutnalo cígo. Asi to nebylo ještě tak zlé. Teď už je tam zasoplený marod či migrénová hlavička s dovětkem, že sice to není nejlepší, ale už se to lepší. Mám z toho radost, opravdu. A dnes nově zase, že se i jí pokazil počítač a píše z náhradního.Plačící

V komentářích se mi svěřujete se zhoršením potíží. Nebo přímo s novým neduhem. Koukám, že v tom nejsem sama. U mě je to nenálada. Jinde se objevily nově pročtené články o křečích s rozjímáním, co s tím a jak proti nim. V osobních mejlech se dokonce objevily u více z vás stesky na „ochoření“ vašeho počítače. Další stesky viní z nachlazení i nevlídného šéfa, který v tomto sychravém počasí dost netopí.Křičící Na další z vás (i na mne) sedl dušičkový čas s osobními nebo rodinnými lidskými i zvířecími ztrátami. Na takové skutečnosti nemám komentář.

Docela mi chybí optimistický týdenní pozdrav od Honzíka-pohodovky. U některých jeho pozdrav vidím. Moc Honzíkovi děkuji, že si dělá takovou námahu, aby hezky pozdravil své blogové přátele. Má trendy nápady, které těší a jsou nádherně pohodové. No, pohodovka i po jménu.

Ze všeho mi vyplývá jedno: inverze a pošmourné mrholivé počasí není nic moc. Jsme ale tvorové myslící. Všichni víme, že to skončí zase lepšími časy. I každá nemoc z nachlazení skončí. Až přituhne, bude líp na náladě. Ale zase to bude klouzat, taky nic příjemného. Proto neřeknu nic objevného ani převratného, když zde napíšu, že se musíme naučit počítat s lepším příštím. Ono to přijde, musí přijít nálada, lepší počasí, i sluníčko vyjde. Nic nebude trvat věčně.

Přejme si všichni, aby se vyjasnilo počasí, nálada i úspěšnost. A jak jsem zvyklá říkat poslední dobou – někdy to tak je. Ale nebude to tak pořád. V tom je naděje nás všech. Už aby to bylo.

Kitty