Nespím a hlídám

Jsem v situaci, kterou zatím neznám…



V minulých dvou dnech u nás byl nezvyklý ruch a současně nezvyklé ticho. Pohyb a současně nepohyb. Středobodem všeho toho byla naše Betty.

Je to tak, že podstoupila drobný chirurgický zákrok u našeho osvědčeného veterináře. Ona sama se ho kupodivu nebojí (míněn veterinář). I když dnes u něho byla zase a jako včera ji píchal a uspal a tak. Zatím to vypadá, že i jeho přivzala do své nové přátelské rodiny. Snad nebude muset k němu ještě zítra a nedejbože třeba i v neděli. Proto píšu tento článek v půl čtvrté ráno.Zamračený

Při přebrání už jen částečně spící Betty jsme dostali pokyny k ošetřování. Zašitá rána se nějak leskla. Měla jsem dojem, že je něčím krytá. Původně jsem čekala, že bude navlečená ve slušivém průbanu a tím odpadne stálé chránění štychů proti jejím zubům. Nic takového, jen jakýsi stříbrný zástřik. Pokyny zněly: bude dospávat, motat se, možná blinkat. Dostala injekci na bolest a ještě jednu, léky potom dávat tak a tak.. A hlavně – hlídat ji a hlídat, pořád.Křičící

Já i Pepíno jsme to pochopili jako dohled, aby si ránu neškrábala nebo nekousala. Občasné olízání jsme nebrali vážně. Blinkanice čehosi stříbrně černého nás nevarovaly. A když se celý den nestalo nic dramatického (na ránu neútočila), šli jsme večer normálně spát. O to horší bylo ráno probuzení. Náš drak nově už na ránu útočil. Až tak rázně, že jsem se šla podívat, co tam zatím stačila napáchat. Čekal mě šok – rána „odešitá“. Rozpáraný živočich, jako by tam nikdy žádné stehy nebyly. Ve zmatku jsem mínila to sesponkovat náplastí. Pepíno ale nezaváhal. S povzdechem konstatoval: oblíkat se, jedeme! Já telefon do ruky a podala jsem zprávu veterináři. No jasně, chytla jsem to z první vody:

„Panebože, co jsem vám říkal? Hlídat a hlídat. Pořád, i v noci!!! No co teď nadělám, přijeďte.“

Přijeli jsme, asistovali u uspání.

„Za dvacet minut přijďte“!

Dostali jsme znovu poloprobuzenou Betty. Už cestou jsem uvažovala, co a jak. Ušiju z osušky fusak, nahoře založím a provleču něco, aby se to celé dalo uvázat natěsno kolem krčku. Musíme zabránit, aby se ke stehům dostaly její zuby a packy. Zdálo se mi to vymakané. Až do doby, než jsme ji spojenými silami do „fusaku“ uložili. Jen se probrala víc, už byla nožka venku. To by nebylo nic dramatického, jenže za okamih už měla fousatou tlamičku u rány!Křičící

Tak inovovat a dostala obšitý námordníček. Kdyby se dostala až ke štychům, aby to nanejvýš podrbala a neuškodila si.

Ve fusaku s trendy náhubkem dospala. Na pokročilejší motání jsme ji vyndali a s pásečkem na vodítku nabídli procházku venku. Tentokrát neblinkala, žádná olizovanice štychů se nekonala. Po dlouhých hodinách se napila, snědla pár soust. Do fusaku jsem ji musela dát já. Na Pepína vrčela a chňapala po něm. To jsme zvládli, náš marod zase pospával. Až doteď.

Jenže my nepospáváme. Pořád u ní musí někdo být, aby případně pomohl nebo zasáhl. Dohodli jsme se, že v noci se rozdělíme a dospíme se pak.

Mělo to – jak jinak – drobnou komplikaci. Odpoledne nás obec pozvala na setkání seniorů. Nakonec jsem letos šla já sama. (Loni jsem nebyla já, protože Pepíno tehdy rozhodl, že na setkání nepude. A když nepude on, nepudu ani já. Chtěla jsem a pořád chci jít na takové akce spolu s ním. Ne každý sólo. Loni jsem tedy nebyla, i když v poslední hodině před akcí se Pepíno usilovně chystal. Psala jsem o tom vloni, víc se o tom nebudu šířit). A letos?

Čelila jsem už od začátku dotazům vysvětlením, že on tentokrát hlídá naši operovanou Betty. Znalí se už dál neptali, ví své. Pro neznalé jsem něco zašumlovala a bylo vymalováno, dál jsem se nešířila. Posezení se vydařilo, i když jsem byla značně nervózní. Pak jsem se dovolala a byla ujištěná, že nespí, hlídá jako Cerberos a nic se neděje, můžu být klidná. Brala jsem to a už teď hlásím, že se Pepíno fakt coby hlídač osvědčil. Až na to dramatické nandávání do pytle!

Domů jsem přinesla pro něj jako odměnu zákusky a černé pívo, které jsem nestačila vypít. Dodělám s ním šťávičku k upečené kačence, kterou jsem dostala jako odměnu za trhání stáda Martiných kačen. Zákusky mizely a mezitím jsem poslouchala, jak hlídal. No, hlídal pečlivě. Mimo své i Bettynčino vyčurání a drobného papu seděl u ní, skoro ani paty nevytáhl. Slepice jsem opatřila ještě já a králíci? Odstavené samice už sedí nasucho bez zrna a mladým ve spěchu a kvapu hodil pod jesle trochu zelené travičky. Napájení funguje, tak co. A zase hupky dupky k maródovi.

Večer jsem navrhla, že půjdu zalézt do betle a ráno kolem půl třetí převezmu stráž. Tak se i stalo. Pepíno kolem třetí visel u televize u šachů a nějaké reprízy. Betty už zase žádala pohyb venku. Oba jsme ji tam doprovodili. Doma se napila a spolkla pár soust, dostala námordníček a zase jsme ji natřepali do pytle. Od té doby klidně hajá. Chvíli jsem čuměla na telku jako Pepíno. Jenže mám lepší využití času – u článků na blog. Proto jsem zde a píšu tento článek. Už se nebudeme bát rozpárané Betty. Celkem čtyři dny si v noci nepospíme a pak už to budeme umět. Naše dračice pochopila nutnost omezení. Snad ji dohlídáme, musí to jít. Límec ani průban prý pro Betty není řešením. Tak dynamického tvora by to ještě provokovalo k větší agresivitě k ráně. A tak budete vědět, proč se venku objevujeme každý sám. Hlídáme náš poklad. Naši Betty. Bolest necítí, zato ji to začne pořádně svědit. Rozkousat stehy už ale nebude moct. Asi, snad.Nerozhodný

Někdy to tak vyjde. Víme to všichni. Už se těším na klidné noci jako dosud. Bettynčiny i naše. To bude pospáníčko!Úžasný


Kitty