Osmisměrka blogerů

Mám velmi ráda luštění osmisměrek…



Někdo rád luští křížovky, další bojuje s číslicemi v sudoku. Křížovkami jsem prošla a doteď je mám ráda. Sudoku bytostně nemusím, protože nemám ráda matematiku a nikdy jsem žádnou nezdolala. Další „luštěniny“ zatím nechávám jiným. Já teď ujíždím na osmisměrkách.

Řeknete si, no a co? Někdo má rád holky a jiný zase vdolky. Ale mně osmisměrka připadá vyloženě příznačná. Postupem řešení se mi obrazec zaplňuje čárami, spojujícími písmena hledaného výrazu. Vzniká tak síť čar, mezi nimi jsou ještě nevyškrtaná písmena. Nakonec vyniknou právě ta, která tvoří tajenku. Jinak řečeno, písmena tajenky jediná zůstanou čitelná, tím vyniknou mezi spletí čar. Jsou nápadné jako peričky kapek, které přistály na pavoučí síti.

Tímto vyjádřením chci říct, že mi obrazec osmisměrky připomíná společenství blogerů. Každé políčko pro mě je některým z blogových přátel. Osobností, která vydává svědectví o sobě a svém názoru na svět. V momentě, kdy vstoupíme do blogu, vytvoříme si pomyslné čáry vztahů, spojujících nás navzájem. Pokud fungujeme, ve společenství známých blogerů se nám obrazec zakrátko zaplní čarami spojení mezi námi. Nevyškrtaná písmena mi připomínají blogery, kteří se na blogu přestali projevovat. Mají potíže s počítači, jsou nemocní, ochromení událostmi v rodině, případně je zranila nějaká neurvalá reakce komentujících. Kdo blogujeme dost dlouho, všechny tyto případy známe. A nejsou to jediné příčiny, kvůli kterým zůstane políčko v síti blogerů osamocené.

Mám ráda svět blogové komunikace. Až když jsme z nějaké příčiny z blogového života vyřazeni si uvědomíme, jak jsme navzájem propojeni vztahy blogerů a mnohdy i osobními. Proto jsem tak nerada, když se některý z blogerů náhle odmlčí. Když při návštěvě nevidím dlouho žádný příspěvek hledám pomoc u jiných, kteří mohou vědět, co se děje.

U osmisměrky jsou zbylá písmena tajenky žádoucí. U sítě blogerů prázdné políčko značí nepohodu, nezdar či nemoc. A to nemám ráda. Chtěla bych naše blogové společenství stále fungující. Abychom si dlouho užívali blízké vztahy a povědomost o lidech, kteří jsou za blogovými jmény.

V posledních čtyřech dnech funguju jako strážkyně naší hojící se Betty. V noci, když vyfasuju hodiny od večera do tří hodin do rána, trávím hodně času návštěvami blogerů. Mám čas na klidné počtení i u těch, na které se mi v nedávném blogařském omezení nedostalo času. Proto jsem tak citlivě nesla, když u dost lidí jsem přišla na absenci nových článků. Někde nemoc, události v rodině, lázně, delší návštěvy příbuzných, poruchy počítače… Důvody jsou různé, účinek na mne nepříznivý. Proto o tom píšu.

Co k tomu říct? Mám ráda jednotlivé blogery, které znám a s nimiž jsem ve spojení prostřednictvím jejich tvorby. Vítám jejich živou tvorbu. Mám radost z každého článku, kterým dají o sobě vědět. A bojím se odmlčených. Ať už je to z jakéhokoli důvodu. Proto jsem se před každým mým plánovaným odmlčením snažila dát vědět o tom, že se sice odmlčím, ale budu v duchu s vámi. I důvod jsem uvedla. I to jsem vyznala, že se budu snažit co nejdřív vrátit do známé blogerské společnosti, abych se potěšila jejich tvorbou.

Chodím ke známým a hledám i nové blogové osobnosti. Jsem ráda, když objevím u někoho známého odkaz na zajímavý blog. A když se občas setkám s pauzou nového autora, potěší mě, když mě uvede třeba na jiný blog, abych nemusela bádat, jak to s ním je. Do budoucna budu ráda, když těch osamocených políček v síti blogerů bude co nejméně. Přeju sobě i vám všem, abyste mohli v pohodě tvořit a nechyběli nám ostatním. Já za sebe slibuju, že se o to budu upřímně snažit. Snažit se o to, abych byla natolik tvořivá a zajímavá, abych nezůstala mezi vámi jako bílé nenavštěvované políčko. Snad mě nebudou postihovat nehody rázu lidského či technického. To přeju i vám všem, mí blogoví přátelé. Dobré časy s vaším funkčním blogovým jménem přeje

„diviznačka“ Kitty