Do saní!

Naší Betty je líp. Ale není to jen radost…




Kdo sledujete její historii u nás víte, že je to „semtex v psí kůži“. Končí její hójení a energie už zase začíná vystrkovat růžky. Fňukanice se žádostí o vycházku se množí. Vycházce musí asistovat dva páníčkové. Proti kousání do stehů je chráněná v pytli z osušky u krčku zavázaného. Musíme rozvázat tkaloun a předvídat, na kterou stranu našich nohou se „porodí“. Protože ona dravě využije zvětšujícího se otvoru a vystřelí ven. To už musí mít páseček a zapnuté vodítko. Pak vyvádí jako posedlá střečky a dere se na dvůr a do širokého dalekého okolí. Chápu to, potřebuje se vylítat. Jenže musíme ji mít pořád na dosah, abychom stačili zasáhnout. Po prvním „vypárání štychů“ má teď stehy ode mne umělecky a hermeticky zalepené, zatím se jí nepodařilo je strhat.

Chodila jsem s ní i já po příjezdu z rehabilitace. Jenže jsem asi přehnala osamostatňování od holí a začalo mě to bolet. Tak teď se belhám o obou holích. Musím zase víc cvičit, čímž se to zvládne. Proto s ní chodí hospodář.

Včera jsem je vítala po ránu. Přiletěli jako vítr a slyším udýchaného mužskýho:

„Pude do saní!“ a dost.

Dnes se to opakovalo. Až dnes jsem se dočkala vysvětlení. Jasně, letěli do louky. Ona je fikaná, nese svoje odpady až na konec louky, k trní. Drží to, jako by to byly diamanty. To už nevyvádí. Pročesaná, ocásek nahoru, nadšeně táhne průvodce jako psí spřežení. Proto ta poznámka!

„Do saní“ znamená, že se s ní nebudeme proti kopci přetahovat, ale dostane postrojek a bude nás tlouštíky pěkně do trní na vycházku tahat na saních! S vyplazeným jazykem Bude to pohled! Drobný nadšený malý psí tahoun bude lámat kopec se saněmi plnými páníčků za sebou! A to bude asi teprve náležitě spokojená.Mrkající

Nešťastným konstatováním se saněmi naše vycházkové obtíže nekončí. Po příchodu ji totiž musíme upakovat do pytle. A to můžu jen já. Usadím zmítající se klubko hadů do pekáče a umně prostřu srolovaný vak za ni. Postupně umístím nožičky a tílko a přední nožičky… jenže toto všechno postupně tak natřikrát. Přitom musím pečlivě chránit „třetí rukou“ zalepenou ránu a „čtvrtá ruka“ se namáhá mezi chňapajícími zoubky najít a utáhnout tkaloun. Mne její zoubky jen tak láskyplně ozobávají, i když přitom vrčí a hrozí, že toho umanutce pořádně potrestá. Hospodář k ní v této fázi vůbec nechodí, na toho by to asi zkusila naostro. Konečně se zadaří ji obtáhnout a nasypat do pytle. Zatáhnu tkalouny a je hotovo. To už funguje její úsměv a tlučení ocáskem. Ještě odundat vodítko s pásečkem a je hotovo.

V tom pytli ji netrápíme. Jak to jen jde ji češu. Jindy ji jen tak vypustím doma a nechám ji olízat šimrající oholené chloupky. Po vycházce trvá věčnost, než si pořádně olízá mokré části. A teď už se fňuká furt, pořád, imrvére!Křičící Dny zbývající do pondělního odstranění štychů budou ještě „kusem života těžkého“. Ale má nás a hlavně paničku, ta se s ní bude párat a mazlit a tišit a blbnout, jak to jen půjde. To slibuju.

Tak a teď už aby bylo friško to pondělí!Plačící

Kitty