Ven z pytle, Betty!

Naše Betty finišuje zpět k úplnému zdraví…



Absolvovala menší operaci a už zítra pojedeme k veterináři, aby jí odstranil zbylé stehy. A o tom to právě je.

Minulý čtvrtek byla na operaci s tím, že ji máme hlídat, aby si nevykousala stehy. To jsme ale nezvládli. Do večera to bylo zjevně bez problémů. Už příští ráno ale byla bez většiny stehů a rána se otevřela. Musela znovu na šití. To už jsme museli vymyslet, jak hlídat a zajistit ji tak, aby se to už nestalo.

A vymysleli jsme. Z velké osušky jsem ušila pytel. Na užší straně jsem udělala tunýlek a provlékla tkaloun. Dávali jsme ji dovnitř a u krčku zavázali. Nešlo to hned hladce: míň utažený tkaloun umožnil vystrčit packu, pak druhou a už se násilně drala ven. Postupně jsme přišli na vyhovující stav: utáhnout tak, aby ještě v pytli zůstala, ale nikde ji to netísnilo. Nakonec to šlo. Jak to vypadalo, to jsem se pokusila vyfotit.

Musím říct, že do dnešního dne je i přes toto opatření stejně bez většiny stehů. Ale mizely postupně až po čtvrtém dni, kdy už byla jizva dostatečně zhojená. Stejně jsem ji musela přelepit náplasťovou sponkou a část i náplastí s polštářkem. Celá věda.Překvapený Včera jsem zbytky náplastí odstranila a zdá se to dobře srostlé.

Používání osuškového pytle bylo dramatické. Vyžadovalo to dvoje ruce. Jedny moje ji obložily pytlem zespodu a zezadu a nakonec ji natřepaly dovnitř. Hospodář ji držel za obojek, podpíral pod zadníma nožičkama a většinou ještě strkal vyklouzlé nožky zpět. To bylo vrčenice, mínila ho pokousat. Nelíbilo se jí to. Ale bez tohoto zásahu by se šilo znova a ne jednou.

K tomu ještě důležitou informaci: umístění v pytli bylo jen po dobu odpočinku a v noci. Na procházky jsme ji pouštěli a chodili s ní opatrně ven jak potřebovala. První čtyři dny jsme drželi stráž u pytle s Betty i v noci; rukou společnou a nerozdílnou. Od večera do tří hodin a druhý od těch tří hodin do rána.

Dnes jsem chtěla vyfotit, jak chudák několik dní přežívala v osuškovém pytli. Jak je obvyklé při focení zvířat, z několika snímků jsem vybrala dva. V jednom leží u mých nohou, ke kterým zatím doskákala, zatímco jsem chystala foťák. Nic moc kvalita. Na druhém stojí v typickém postoji posledních dní. Takto čekala těsně před tím, než jsem ji „porodila“ z pytle. Jen jsem v srsti našla tkaloun a povolilo sevření u krčku, už se zběsile drala ven. Po zvětšení otvoru už vyklouzla ven a pak divoce rotovala po podlaze. Tak, to vše se dnes odehrálo naposledy jen pro dokumentaci, jak jsme museli bránit Betty před rozpáráním!Křičící

Chtěla jsem se podělit o zkušenosti, jak my jsme zvládali Bettino uzdravování. Nakonec se nám to zdařilo. Ještě sice není ráno, ale naděje zůstává. Je pravda, pro jistotu ještě poslední noc přespí v pytli, ale zítra dostane nějaké nadstandardní papu jako odměnu. A hlavně něco na srst. Za dobu pobytu v pytli není srst nic moc. Aby zase byla naší nejkrásnější Bettynkou.


Kitty