Dlouhý nos

Tímto článkem vám seberu trochu radosti z úbytku váhy, ale berte ho víceméně jako vtip…

Je to tak. Aspoň pro mě. U Vierky-Latrýny jsou lákavé bramborové rohlíčky. Včetně foteček. Jen se na papu srdce směje.

Skoukla jsem jednotlivé potřebnosti a nevidím pro sebe cestu k ukuchtění pro sebe. Jak si vzpomínám:

Těsto:
– ani k obědu ani k večeři nemám mít v jídle gram mouky
– o cukru nehovořím.
– s kvasnicemi nejsem kamarádka
– máslo – co to je?
– mléko – gramy na přesnídávku
– vejce – jen občas, ta teď papká Betty kvůli srsti Mrkající

A náplň?
– cukr – viz výše
– namleté ořechy – ty zobám jen na doplnění minerálů místo bombonů, jen na kusy
– marmeláda – občas prdnu malou lžičku do jogurtíku na snídani

Vychází mi z toho, že si FOTKU a RECEPT vytisknu a k nim si dám:
– čerstvě upečenou střední bramboru v šupce a
– drobně si to posypu nasucho opraženou strouhankou. A šlus!

Všechno to tam budu mít před sebou. A budu mít dobrý (?) pocit z toho, že dělám něco pro sebe. Myslíte si, že jsem ještě normální? Máte to taky tak?

Jo, málem jsem zapomněla. Bylo to celé míněno jako vtip… Plačící

Dobrou bramborovou chuť přeje

Kitty