Zaváháš – a nežereš!

Desátého listopadu jsem se vrátila z rehabilitace v Třebíči…

Vyměněné koleno bylo jakž takž rozcvičené. Co je to devět dnů proti pěti týdnům v rehabilitačním ÚSTAVU v Hrabyni. Ale to už bych se pořád dokola opakovala. Musím být trpělivá a pomaloučku rehabilitovat doma i v pohybu venku. Pěkně ještě pořád o francouzkách a ještě tak měsíc nejinak. Ale o tom tento článek není.

Před třemi dny jsem si při vážení připadala přesně jako tato nedooblečená starucha. Ale přesně tak, jako bych se viděla!Křičící Od příjezdu jsem na váhu nestoupla. Pořád říkám, že za dlouhou dobu mého života s odříkáním a kázní mě nic nepřekvapí. Mám v podvědomí dávky jídla přesnější než na digivážičkách, které mám preventivně nastrčené všude, kde se něco k jídlu jen šustne. Před odjezdem z rehabky jsem se prsila, že jsem úspěšně nastartovala poslední etapu snížení nadváhy. O devadesát deka jsem to ještě stáhla. S tím, že doma to dokonám. Cíle devadesáti kilo mělo být dosaženo zase tak splavně jako doposud. Půl roku už stojím na váze, ale zaplať přírodo za to.V neděli jsem hupla jen tak kontrolně na váhu a tu máš čerte kropáč. Čekala jsem tak Mrkající 96 a ono 98! To už jsou čtyři kila od posledního vážení.Překvapený

Je to tak. Domácí strava je domácí strava. Při dietě a pak v nemocnici a rehabce jsem neměla možnost se ničím nepozorovaně a nekontrolovaně dojídat. V poslední době jsem byla už jen na 6 000 kJ, čili to je udržovací režim. A teď doma jsem tomu dala!

Varovat mě mělo množství mého odpadu ve WC míse (pardon). To je taky hodně důležitý kontrolní element. Pokud tam nemůžete nic vykázat, je to špatně. Buď nejíte nebo nepijete. Nepití je horší, ale o tom jsme už mluvili. Pokud už doma jsem sem musela jednou denně v obvyklém čase, dobré. Teď tam musím i dvakrát a množství je větší než malé!Plačící

Zvlčila jsem. Dávky hlavně oběda jsou větší, i když maso nechybí a dosazuju si kysané zelí nebo další zeleninku. Ale ta polívka – nemám ji jíst, abych si neroztahovala žaludek. A když už neodolám, tak jen čistou a půl kompotové misky. Utěšuju se, že je to taky pitivo.Nevinný Pořád si dělám dýňové zelíčko jen s cibulkou, abych takto zeleninově roztáhla žaludek. K večeři zase větší dávka zelíčka a masiko, občas s brambůrkou, lžičkou rýže a tak. Ale mezi tím! Na svačinu jablíčko dám, i když jsme někde na cestě. Na odpolední svačinu jsem docela zapomněla. K ní patří mlíčko 150 gramů (mlíčko je potravina, ne tekutina) a jeden toustový plátek. Ve fofru práce doma jsem to vypustila. Místo toho, jak teď konstatuju, sním ledacos. I tu Tatranku jsem dřív spucla na 8 porcí, abych se potěšila. Potěší a neškodí. Když je to jen ten jeden dílek občas. Občas jablíčko nebo hruška v plátcích navíc, když je chystám na sušení křížal. Jenže to všechno se počítá. Proto teď pláču nad cibulí!Zamračený

Tuším, že jsem si zadělala na jojo efekt. Nehlídaná výživa by vystřelila kila do výšky střelhbitě. Proto odteď už budu jíst pěkně jako dřív. Dietně. Už ráno jsem začala. Ráno proběhlo obvykle, jogurtík 100 gramů a 2 toustové plátky, čajík z bylinek. Kde bude dnes přinesený brněnský řízek, i když řádně oloupaný! On je totiž plněný směsí s vajíčky a zeleninkou, samá chuť (ale taky řádně napucaný kaloriemi). Pár (šest) lžic polívky si ještě dám, ale mám zde pikantní zelí mé výroby ze sklinky a zbytek pečeného králíka ještě z neděle. Pak na sváču mlíčko s toustíkem a večer se těším na brambůrku (jednu střední) a deset deka dušené šunky…

Je hrozně těžké spotřebovat výpěstky a výrobky domácí produkce a nedat si. Jenomže – všechno se počítá. Teď mám navíc míň a opatrnějšího pohybu, i to hraje roli ve snižování nadváhy. Tímto dnešním článkem si sypu popel na hlavičku. A současně jsem uhnula a hekla, jak jsem si dala morální herdu do zad. Seber se, babo, přece tě pár nabízených lákadel nestáhne zase do hlubin nezřízené tloušťky!Křičící Už to, že se zde veřejně bičuju, je dobře. Ale jen tak morálně, aby to nebolelo. Spíš náznakově. Cesta ke štíhlejší tajli nesmi bolet.

Ale taky bacha, nesmí se na čerty zapomínat. Chvilku zaváháš – a pak nežereš!S vyplazeným jazykem Hladovět nebudu, ale budu pozornější. Už mám rozmyšlené porce jídla. Šunku mám v mražáčku po deseti dekách a ostatní? Vážit jídlo a vážit jeho přístup k němu. To teď bude zase ohromně důležité. Vím to. Už to zase začalo. Včas jsem stoupla na váhu.Mrkající

Díky, moje zkušenosti. Přivedla jsi mě zase k rozumu. Chci se z váhy radovat, nanejvýš občas konstatovat „pořád dobrý“. To chci a tak to bude. Ještě tak půl roku. To dám! Přijdou lázně, nebudu mezi papu…

Kitty