Zvoníci a zvonění

Dnes ve svátečním dni byl na ČRo 2 Praha hostem služebně nestarší zvoník ve Svatovítské katedrále. Zvonění na zvony se týká i našeho venkova…



V naší obci jsou dvě kaple, kde zvoní zvon. Je to letitá tradice a co pamatuji, zvoní na naše zvony živí zvoníci. V naší menší části obce to funguje stále, máme živého zvoníka. V době jeho nepřítomnosti zvonila jeho paní. Vidím snahu a obětavost, se kterou toto poslání bere celá rodina. U nás se zvoní v poledne a na „klekánice“ při setmění.

Jinak a déle zvoní zvon umíráček a to se postupně objeví sousedé a domlouvají se, komu se zvoní. Není to veselá praxe, ale patří k životu. Narození provází zdravý pláč a smrt nářek zvonu po docela dlouhou dobu. Asi aby si lidé stačili uvědomit, s kým se hlasitý člen obce loučí za spoluobčany. V historii naší rodiny zazvonil polední zvon loni i pro naši fenku Kitty. Teď víme, že den po hospodářových narozeninách zvonil k uložení pod pivoňku i Kitty. I do naší rodiny tedy zasáhl zvuk zvonu v naší kapli.Nevinný

Na straně druhé ve větší části obce předloni žádal starosta při setkání seniorů někoho, kdo by se ujal zvonění v kostele v obci za končícího zvoníka. Letos jsem se při setkání seniorů dozvěděla, že se to nepodařilo a zvoní mechanika. Stále se tam zvoní, ale zkrátka už nejsou lidi.Plačící

Až když jsem se rozhodla navázat na rozhlasového hosta a hledala obrázek zvonu, poznala jsem, jak složitá práce je zvonění na zvon. Ke zvonu se váže symbolika z historie lidí. Až při klikání na jednotlivé odkazy jsem poznala, jaké obrovské mezery mám v oblasti užití zvonů i v liturgii. Budu se muset vzdělat. Ale osobně cítím, že ten krásný kus kovu a jeho zvuk k životu na vsi patří. Poučím se. I kvůli našemu živému zvonění na náš vesnický zvon. Zde to ještě funguje. A děkuji za to.Usmívající se

Kitty