První Zákostelníček I – 45/2011

Zahajuji nedělní Zákostelníčky, mapující uplynulý týden od neděle 13. listopadu do soboty 20. listopadu 2011. Přesné datum uvádím jen jako faktický údaj napoprvé…



Ilustrační obrázek ukazuje muže, vezměte ho jako duchovní nástin mého vzoru, Petra Kukala. Já jsem ženská a budu psát o událostech z pohledu ženy. Pro Zákostelníčky jsem si zvolila formu jeho Středníku.

Neděle
Skoro jsem přestala chodit! Operované koleno mi dalo vědět – takto ne!Křičící V pár minulých dnech jsem přestala užívat francouzské hole, belhala se bez nich a tu máš čerte kropáč: bolest a otok kolena. Ve zmatku jsem se obrátila mejlem na svoji paní ortopédku i s přiznáním viny. Bylo v něm i poznání důležitosti cvičení a závazek se polepšit. Už v pátek po poledni jsem potěšeně napsala paní Alence o prudkém zlepšení stavu, když jsem nasadila intenzívní cvičení a ledování kolena. Tento můj mejl se o minutu minul s odpovědí na první mejl: jsem prý moc hrrr, dohojení nebude asi stejné jako u prvního kolena. Všechny tři mejly pro jejich důležitost uvedu v některém dalším článku…

Pondělí
Zajeli jsme na veterinu pro odstranění posledního štychu po operaci fenky Betty. Za operaci i následné znovusešití jizvy jsme vysolili 1550 kaček a dostali pochvalu, že na druhý pokus se jizva výborně zahojila. Tajně jsme oba vzpomněli na tři bezesné noci při hlídání „semtexu v psí kůži“. Pak za nás spolehlivě hlídal pytel z osušky. Hlavně že je to za námi – hospodář opraví díry v plotu a znovu přidělá rozkousané dolní fošny u vrat…

Úterý
Není dost na jednom. Sotva jsem ráno docvičila, zvonění u vrat. Manžel od Mařenky dovezl zase bednu jablek a hrušek na skrájení a usušení na křížaly. Ještě necítím prsty po včerejším krájení petržele na sušení a už je to tu zase. Předtím vlastně celý týden jsem likvidovala předešlou bednu podobného obsahu. Oprané a okrájené slupky usuším na čajíček, má výbornou ovocnou chuť. Je pak možné pít čajík bez oslazení, to je chuť. V dalších dnech usušené křížaly rozvezu po přízni, budou mít na zobání mlaďoši. Pořád se shánějí po něčem do zobáčku…

Středa
Den jsem věnovala zapsání zápisků z instruktáží mého počítačového mága do počítače. Další štos poznámkových papírů obsahoval záznamy při práci s obrázky. Splnila jsem příkaz mé instruktorky, abych si udělala pořádek v obrázcích: popsala a zařadila jsem je do složek. Už jsem nestihla skoro nic v domácnosti. Kdybych odbíhala, nestihla bych to – znám se. Naštěstí mě minuly jiné zástoje a najednou jsem viděla trapně čistý stůl u počítače. Óóó – to byl zase den (představte si, jak se slastně protahuju po úmorné soustředěné práci). Co předstate si – zkusím sem prásknout ilustrační obrázek, ať si to dovedete představit)…

Čtvrtek
Využila jsem odchodu hospodáře (nesmím svého chlapa nadále jmenovat ani jménem Pepíno) na pohřeb a vyhověla jsem záchvatu „psavé“. Stačilo to tak na tři články na blog.
Navíc jsem se protrápila prvními články mého blogu, abych z nich vytáhla ty nejlepší za pět prvních měsíců a doporučila je vaší pozornosti. Mínila jsem kliknout na článek a zjistit pohledem, o čem je. Jenže to už není možné. Téma přes rok starých článků jsem nedala. A tak nastala série: klik na název, vzpomínání, nešťastné zavrtění hlavy, přečtení obsahu, zapsání. Nakonec jsem vážila, jestli záměr nabízení mých TOP článků nebude považovaný za moji reklamu…

Pátek
Hned po ránu SMS od Telefoniky: faktura za telefonování. Zase zápas s přihlášením na „moje O2“. Hospodáře přihlásit je brnkačka a všechno najdu a vytisknu splavně. Peřeje nastávají s MÝM přihlášením: na pětkrát, formulář se mi neotvírá a výpis hovorů ještě není. Dala jsem příkaz už dávno, ale nějaký virus mi asi sežral mejla s požadavkem; žádný takový mejl nedostali a výpis bude až příště. Aspoň že tento požadavek dostali!
Můj vymakaný tarif ZERO je specialita O2. Po všechny hodiny a dny na všechny operátory je jediná sazba 6 kaček včetně DPH. Platí se složenkou každý měsíc JEN to, co protelefonuji. Tedy všichni až na mě! Vymyslela jsem systém, jak předplatit a neutrácet za složenky každý měsíc: ono to nejde – tedy normálně. Já si počkám, až mám vyžraný minulý kredit, a složenkou pak pošlu tučnější částku. Po zaplacení pošlu párovacího mejla s částkou a údaji na složence a oni už si to spárují. Pak po další měsíce si užírají z nastalého kreditu až zase do dluhu. Při měsíčním provolání kolem 50 kaček to dá dobrý pocit, že třeba skoro rok ušetřím za poštovné složenek. Příště už se prý můžu těšit na výpis. Minulá faktura dělala 1655 kaček. Nějak vám to nejde na rozum? Ale jasně – v té době jsem byla na operaci kolena a pak na rehabilitaci. Odříznutá od světa internetu jsem volala všem blogerkám (i do ciziny). Vždyť kolikrát mi ještě budou měnit koleno, třetí už nemám, ne? Tak ať se kačky točí!

Sobota
Ze zabitých králíků máme hromadu kůží. Jsou krásně vytažené, ořezaný tuk, hlava a tlapky.
Říkám, že jsou to „lupínky“: krásně vypnuté, čisťounké, vymazlené. Čekáme už jen na správného kůžkaře. Chytře prodat kůži je dost adrenalín! Ještě v říjnu jezdili kůžkaři s cenou 25 korun za kůžku. Máme ale hlášku, že v listopadu bude líp a tak čekáme. Jak se ozve vyhrávání, vyhlížíme u okna. Jen dva jsou u nás oblíbení a dáváme jim. Ale ani ti ještě nepřitlačili – pořád 25.
Kde je čas, kdy stála kůžka tři kačky. Většinou pět, ale našel se i jeden, který kůže shrábl, hodil dovnitř a vypálil, že za tři. To ve mně bouchly saze. Ohradila jsem se, že jsou velké, ošetřené, suché. To prý mají všichni! Tak se ale na mě nesmí. Přede mnou bral jiné, nebyly ani vytažené, ani suché, celé takové pomačkané, špinavé. A když mě takto odbyl, trvala jsem na tom, aby mi kůže vrátil. Musel dovnitř a vytáhnout je ven. A jak to dopadlo? Pět za pět a dvě za SEDUM! Bojovala jsem náležitě a pak mu přátelsky zamávala s tím, že když mi tak dobře zaplatil, budu mu dávat i dál. Má mě vidět. Jak jede jeho auto, nevidím neslyším. Později se do boje dala Kara a skokem kupovali za 12 kaček. Kara zmizela, jezdí jiní a pořád to roste. Dostali prý do konce roku obří zakázku od Číňanů. Proto teď těch 25 kaček. Navíc slyším, že ještě řádí mor a tak asi moc kůží neschrastí. My kůžičky máme – a nedáme, leda až dají víc…

Týden končí nedělí, to je důvod k veselí.Smějící se Pokračování příště.

Těší se Kitty