Vejce a já?

Nejoblíbenější? Těch je! Ale jedna je přece jen pro mě hodně důležitá. Tušíte, milé blogerky, která to asi je?



Čím jsem starší, tím jsem podobnější hrdince této knížky. Z různých stran se mi občas donese užaslý povzdech – jako bych tě viděla; to jsi celá ty; je to vůbec možný, taková podobnost? Hrdinka byla mladinká a já jsem stará bréca. Ovšem jakási typová podobnost životů tu je. Obě jsme byly přesazeny z městského prostředí do farmy.Mrkající

Betty

S mužem-idealistou přišla do prostředí slepičí farmy, kde na ni zničehonic dopadly neznámé, složité a vzrušující povinnosti ženy-farmářky. Od samých začátků musela hledat řešení a poznávat nové lidi, aby vůbec v divokém prostředí přežili. Óvšem – s milujícím mužem. I když ten byl pro praktický život spíše přítěží.

Berličkou v těžkém chodu domácnosti se jí stala starousedlice, svým životem a zvyky hodně originální hospodyně. Měla vlastní názor na život na farmě a taky určitým způsobem vyjímečného muže.

Kitty

Po nepovedeném manželství jsem si zbyla s nynějším hospodářem. Přesadila jsem se do malé farmy daleko od rodiště a od města. Z vytopeného městského bytu do venkovského domu. V bytě jsem budovala lepší vzhled místností i okolí manželovy vily. Byla jsem v tom tahounem, můj muž byl veskrze nepraktický.

A zde na farmě? S jakýmisi návyky z dětství, kdy jsem zažila práci mé maminky v JZD a jako nejstarší dcera doma pomáhala a často pomáhala i strýci s pracemi na zahradě. Měl koně a na veliké zahradě pěstoval výhradně užitkové rostliny – ovoce a zeleninu. To na mě dopadlo i teď. Můj bytný zde má venkovský dům s obvyklou obsádkou slepic a králíků a dvě zahrady. Na jedné pěstuju bylinky a ve druhé zraje biopapu pro nás tři. Pro hospodáře, mne a fenku Betty.

Dostala jsem se do zastaralého domu, kde se předtím nic moc nerenovovalo. Za víc než dvacet let náš dům prošel obšírnou renovací. Hospodář se rozhýbal a při mých ideových návrzích se dům přebudoval. Na některé moje návrhy zareagoval výborně. Pro některé své návrhy jsem si najala a zaplatila provedení sama, i když se přitom vylepšily stávající systémy v domě. Jsem akční, naproti tomu si hospodář vše důkladně rozmýšlí. Teď už jsme víceméně spokojení. V tom vidím podobnost s hrdinkou knihy Betty.

O životě na farmě píšu na svém blogu. Je zde vývoj mého života na venkově, i když blog píšu jen rok. Až při psaní tohoto článku jsem pochopila, že jsem vlastně osobnostně dospěla. Předtím jsem životem tak proplouvala, bez větší odpovědnosti, ve městě, při normální práci. Spíš jsem byla workoholička. Až zde jsem pochopila, že jsem teď dobře využitá. Že vlastně své úsilí nadšeně zaměřuju na náš lepší život. Na stará kolena.Mrkající

Možná pár minulých vět vám může připadat jako klišé. Asi jsem si nevědomky vzala vzor z Betty z knížky Vejce a já. Nebo to teď jen tak vypadá. Sama nevím. I já mám ráda, když se pořád něco děje, i když přitom lezu po kolenou z posledních sil. Jsem taková Betty. A vlastně jsem jí ráda.Mrkající Sekunduju zde svému mužskému, znalci venkova. A jakožto znalci já, městská náplava, mu taky často naletím na jeho nástrahy. Kolikrát jsem pro naši malou farmu přítěží vlastně já.

Konečně mám život plný šťávy. Jako u mé oblíbenkyně Betty. Chápete to jako já?

Kitty