Brm brm brm…

Občas se mi stane něco, nad čím zůstává rozum stát…


Nedávno jsem umývala nádobí. Byl tam i hrnek na kafíčko přesně takového typu, lžička už vzala za své. Po nějaké chvíli jsem se dala do utírání nádobí. Nakonec tam zůstaly jen nějaké hrnky. Tehdy jsem to uslyšela.

Zaujalo mě tichounké lupání zrovna v místě odkapávače:

„brm brm brm“

nebo

„lup lup lup“

dost rychle za sebou.Překvapený

Byl to natolik neznámý zvuk, že jsem začala hledat, odkud pochází. Oči se mi pořád stáčely na odkapávač. Natočila jsem ucho a nakonec určila, že se takto ozývá jeden hrnek. Vzala jsem ho nevěřícně do ruky a hledala. Ano, zvuk pocházel někde od ucha. Jenže hrnek se zdál jednolitý.

Až po soustředěném hledání a poslouchání jsem přišla věci na kloub. Na vnitřní straně ucha nahoře byla drobounká dírečka. Zřejmě bylo ucho duté a nějak to tam technologicky patřilo. Když jsem hrnek ponořila do vody, dostala se do ucha otvorem voda a jak potom vytékala ven nebo vysychala, vzduchové bubliny vydávaly jemný zvuk.

Odhalila a určila jsem na farmě už druhý tajuplný zvuk. V jednom článku s názvem „Šššššššš!“ jsem psala taky o jedné záhadě. Tajuplným byl zvuk jen tak dlouho, dokud se neprojevila jeho voňavá příčina. Tentokrát hrnek nevoněl, ale záhada to taky byla.