Dědova mísa

Dnes 6. prosince 2011 dopoledne jsem slyšela v rozhlase Dádu Patrasovou. Mám ji ráda vůbec a dnes se mi její úvaha zvlášť líbila…



Redaktorka se mimo jiné zeptala, jak řeší mezigenerační rozpory, neshody a trpkosti se svou maminkou. Její odpověď je něco jako:
– využívá pomoci vnoučat směrem ke své mamince, na které babička nedá dopustit a děvčata mají mnohdy lepší výsledky s vysvětlením situace než ona sama
– často si pomáhá i vyžádaným rozhovorem babičky s vnučkami, když nepomáhá vliv a názor jí jako mámy
– využívá učebnici psychologie, ze které přímo cituje vzniklou situaci. Mnohdy dojde k razantnímu pochopení stavu její maminkou; Dáda si libuje, že přišla na tuto možnost
– Dáda docela litovala, že už mladí neznají báseň Jana Nerudy Dědova mísa. Nemají proto nápovědu pro život nejstarší generace
Je jasné, že báseň už nemůže přesně ilustrovat situaci dnešních starých lidí. Ale vhodně použitá se může stát citovou ilustrací. Naši rodiče mají nárok, abychom je pochopili a podporovali chováním i hmotně. Já už své nemám. Dáda promluvila k srdíčku mému a určitě i ostatních posluchačů. Za to děkuji. Proto jsem tento článek psala.

Kitty