Zase vzrůšo!

Prásknu vám nový parádní kousek mého hospodáře…




Pepíno byl na zabíjačce coby pracant. Proto přišel až večer a stěžoval si, že je našrot. Docela přivítal, že brav je opečovaný a už spí. Po nějaké chvíli slyším volání o pomoc. Vyletěla jsem do verandy a vidím ho, jak se drží zárubní dole u dveří. A že nemůže na nohu. Abych mu pomohla:

„To je bolést!!!“

Sletěla jsem dolů. Byl venku a jednu nohu měl zkroucenou jakoby ji měl zlomenou. Sotva jsem kolem prošla; nemohl fakt stát. Jednu nohu měl vyzutou z vysokého gumáku. Druhou chtěl pomoct vyzout. Řeknu vám, byla to fuška! Vysoký nový gumák nohu držel a nešlo a nešlo ho vyzout. Navigoval mě, jak a kam chytnout. Mně to smysl nedávalo. A přitom řval bolestí.Křičící Vzdát jsem to nemohla, protože chudák zraněný, jak by přežil! Trvalo to dost dlouho. Tahali jsme oba plnou silou. Nakonec skoro po pěti minutách se podařilo vysokou holínku stáhnout.

Pak jsme seděli v obýváku a já zjistila, že obout to šlo dobře, vevnitř mu bylo teploučko. Jenže byly mu malé na nártu. Proto to sám nijak nemohl dostat dolů. A nakonec zaznělo:

„Mám přece jenom tu pravou jinou.“

Jasně. Zauvažovala jsem, že noha u vyměněné kyčle asi byla oteklá a proto to šlo tak špatně vyzout. I jsem to řekla. Nakonec jsem dostala překvapivé vysvětlení:

„Levá šla přece jenom líp. Pravá je jiná.“

Když jsem chápavě přikývla, že chápu, že byla víc oteklá a proto to šlo tak špatně vyzout, ještě k tomu připodotkl:

„No, protože pravá není levá!“

A bylo to. Ne proto, že by byla objemnější, ale zkrátka pravá není levá.Překvapený Není to sice žádná velká řacha, ale přece jenom jsem si málem sedla na „to“.Mrkající

Kitty