Zákostelníček 49/2011

Neděle
Jen nastala doba psaní nedělního zákostelníčka, ozval se telefon. Napsala jsem první větu a chtěla mě sestra. Hoďka a mínila jsem jít rozvařit obídek. Ale zaťukal Skype – připojená Otavínka. Pár minut a taky musela vařit. Další v řadě moje slovenská přízeň s dotazem – 20 minut. Pak hovor kvůli montáži kuchyňské linky. A už byla doba přijezdu hospodáře z kostýlka. Jsem to hospodyně.Křičící Ale pak hop a skok, od soboty uvařený vývar dodělat na polívku, v remosce se dopíkal mladý kohoutek, ohřát zelíčko a nahřát bramborové knedlíky. Ve 12.00 se nese obídek na stůl. Tak se to dělá! Já jsem v cíli ta první.S vyplazeným jazykem


Pondělí
Předvánoční doba je akční v mnoha směrech. To jsme poznali dnes při nákupním výjezdu. Mimo jiné jsme si jeli pro nově vyšlé knížky Zuzany a Nadi. Ještě jedna na mě čeká jako vánoční dárek a na další se ještě čeká – jede ze skladu.
V prvním marketu, kde kupuju zdravou výživu a jsme na něj zvyklí, jsem po zaplacení prošla; za mnou jdoucího Pepína zastavilo hlasité pískání. Mžikem byl u nás bodygárd a i prodavačka překvapeně koukala. Brali jsme totiž vícero alkoholů a drahých čokolád, celý nákup přes 1 200 korun. Každá z těch lahví a bombošek mohla být kradená – podle pískající brány! Drahotiny znovu prošly kontrolou pokladny, nikde nic! Já znovu prošla bránou tiše. Pepíno s vozíkem zase pískal. Hledali jsme všichni dál. Ptala jsem se, co jsme mohli kde zkonit. Nakonec to byl na igeliťáku přilepený „bezpečnostní kód“. S citrony – museli jsme sáček s nimi někde položit a kód se zlomyslně přilepil. Laskavě jsme se domluvili a i s přilepeným kódem odešli. I lidi se na nás usmívali. Jim by se to taky mohlo stát. Nikdo nebrblal.
V dalším marketu bylo slyšet zvoneček a hulákání mužského hlasu v místě pokladen. To vždycky zpozorním. Takto se zviditelňují dýleři. Nabízejí svoje zboží a musím odmítat. Když jsme docházeli k pokladnám, potkávali jsme rozesmáté lidi. Zjevně nebezpečí dýlera nehrozilo. A pak jsme ho uviděli.
Foťáku selhal blesk a upravená mi nejde uložit

U „rychlé“ pokladny se hbitě činil statný Santa. Barevný v obličeji jako Marfuška, v Santa barvách, všude po kůži polepený svítivými flitry, parohy na hlavě. Vždycky při příchodu nového zákazníka zazvonil na zvoneček. A hýřil úsměvy, vtipy a hlasitým radostným hlaholem. U jeho pokladny byla nejusměvavější fronta. Tomu nešlo odolat. To nebyla tupá santovská figurína, to byl barevný optimistický prodavač. Na něho nezapomeneme ani jeden. Mělo to vtip – a zákazníci se jen hrnuli. Tak se to dělá!Úžasný

Úterý
Navštívili mne dva vzácní hosté. S informacemi o ŽuD. Konečně nějaké aktuality z bezpečného zdroje. Dopsala jsem je jako dodatek článku http://diviznacka.blog.cz/1111/jestrabi-oko a v původním textu článku zpřesnila některá fakta. Konečně informace od zainteresovanýchUsmívající se

Středa
Hlásím, že jsem vítězně dorazila do cíle…


U Nattynky se objevily diplomy za umístění v písmenkové soutěži. Krásné, barevné, nápadité soutěži. A já jsem získala první místo! Je to sice první od konce, ale je; a dokonce jsou na něm dvě jedničky, heč!


Je hezký, barevný, nápaditý Usmívající se

Čtvrtek
Nepeču. Ani nezačnu. Už z důvodů, že napečené bych taky musela sníst. A mučit se obcházením bez ochutnání – to nebudu provozovat.

Kdo znáte, jak to u nás funguje, chápete mě. Někteří přivezou krabičku. Malý obsah s láskou upečený buď hned na místě ten den spucujeme (aby škodil jen jeden den), nebo jde do mrazáku. A to není žádná velká radost – tak ani tak. Já sama si u milé sousedky Marty vyprosím, aby mi prodala trošku jejích mistrovských výtvorů. To aby v domě něco zavonělo a bylo pro hosty, když někdo přijde „pobejt“.

A letos se urodila inovace – malá krabička s láskou upečených dobrot mi přiletěla Českou poštou. Chyba mojí režie – ale milá. Nikomu to ale neradím. Pište raději rukou a srdcem psané dopisy. Nedáte tolik za poštovné a stejně se takové zásilce u nás příliš netleská. Nakonec – cituji: ještě máte slepičky! (A bezodpadovou technologii v domě – prvně ochutnáme my, pak Betty, pak… pak… pak… a konečná je kompost). Tak sladkosti raději dejte doma těm, kdo je spapkají bez výčitek. Já preferuju teplé lidské slovo. Ať ze Skypa, nebo (vlastně stejně) ručné psané v dopisu. Tak lásky moje, važte, na co nalepíte svoje výplatní poštovní známky s číslicí naší tvrdé české měny. Mě fakt stačí dopis.


Chtěla jsem napsat „jen dopis“. Pro mě je ale dopis dárkem. Tak – posílejte mi dárky, dopisy s radostí přijmu po celý rok.Mrkající

Pátek
Už kolikrát v posledních dnech jsem v duchu zahromovala, co jsem si to nadrobila s tím psaním na blog. A taky čtením ohlasů. A i dál – čtením u dalších blogerů. Kolikrát za den padnu ve spěchu na otočnou židli jako závory (a chudák už je zase celá rozcapená). MUSÍM přece skouknout komentáře, musím taky zapsat návštěvnost. A musím hlavně napsat denní článek do Zákostelníčku! Ráno se musím odhlásit u Otavínky – a jak se zviditelním, hned se rojí další skypaři pro pokec. Kde na to všechno mám brát teď před vánoci čas? Mám uklízet. To jsem vědomě vzdala – žádné velké uklízení není. Protože jak jen začneme montovat kuchyňskou linku, opět se začne se vším hýbat a úklid splivnu při tom. Tak to je pro pátek. Ale pozor, jsem ráda, že blog mám, to bych měla vytesat do žuly a vyzlatit, aby to bylo vidět dodaleka.Usmívající se

Sobota
Poslední den Zákostelníčku č. 49. Jsem bohatší o jeden poznatek. „Středník“ u Petra Kukala je míněný jako zápis poznámek k dění v týdnu a když prý to nestihl, tak prostě v tom týdnu Středník není. Já i další blogeři jsme nakukovali a čekali nejen ve středu, kdy se čerstvý článek objeví. I jsem psala dotaz, jestli tolik slaví narozeniny už dopředu, že nestihl? Už vím – pokud nestihne vyslat Středník do světa ve středu, tak prostě nebude.
Já zase zvažuju opačný postup. První Zákostelníčky vyšly opravdu v neděli. U dvou posledních jsem načasování nedodržela. Nemám trpělivost. Každý den byl tak napínavý, že jsem se chtěla se zápisem v tom dni podělit hned a vznikl „Zákostelníček na pokračování“. Ale je to náročné. Od neděle (od čísla 50/2011) se vrátím k původnímu záměru. Všechno ostatní, co budu cítit jako nutné, budu dávat formou článků. A Zákostelníček bude zase se záznamy maličkostí.
Jako „Noticky“ u Otavínky. V týdnu se tedy neobjeví. Abych stihla nejnutnější úklid. Jinak mě hospodář bude vídat u PC a bude brčet, že pořád sedím…Plačící

Kitty