Návrat milé tradice

Velmi ráda píšu dopisy. Ručně psané, o několika stranách…



Jsem psavec odjakživa. Ještě ve škole jsem ve volném čase opisovala celou knihu do sešitu, který jsem dostala jako vánoční dárek. To o mně všichni věděli. Zůstalo mi to doteď.

Všude slyším stesky, že lidi se při přání k různým přiležitostem odbývají mejly, esemeskami a nanejvýš pohlednicemi. Letos jsem odesílala čtyři pohlednice. Dvě byly pěkné a místo pro text gratulujícího bylo krásně prázdné. Tam napíšu svými slovy srdečné přání pro člověka, kterého mám ráda. Zvolím si svobodně, co chci blízké osobě říci. Ty dvě druhé jsem brala do ruky s nevolí. Celá pohlednice k Vánocům se bohatě třpytila. Dokonce i na rubu. Na místě pro srdečné lidské přání ale byl předtištěný zdobený text tak, že zbývalo místo jen pro jeden podpis. Jako pro negramotného – stačí třaslavou rukou přičinit tři křížky. Výrobce se postará!
Letos jsem to vzala z jedné vody načisto.

Právě tohle mě už dopředu naštvalo. Znovu jsem se vrátila k psaní dopisů. Možná už nejsou tak rozsáhlé. Píšu je lidem, se kterými se znám jen z článků jejich blogů. Nutno říci, že jsou to ženičky. Cítila jsem, že jim mám co říct a zvolila jsem tuto formu. Slova psaná rukou. Rozhodně bych nepřežila napsat dopis v texťáku a vytištěný papír pak prásknout do obálky.
To se mi nezdá dost lidské. Je to něco jako ten předtištěný text pro milé osůbky.

Napsala jsem nějaké ruční dopisy a poslala. A ejhle, ručně psané poselství se mi vrací od mých „obepsaných“ přítelkyň. Žádná z nich zatím nezvolila SMS ani texťákový „rozvar“. Z toho poznávám jejich dobrý vkus.Mrkající

S tím souvisí i jeden poznatek. Dodnes (opravdu k dnešnímu dni) jsem netušila nebo jen okrajově, že nemáme známky na dopisy s uvedenou cenou. Je to jakýsi „novotvar“, kde místo číslice a značky naší pevné měny je písmeno. Na pohled a dopis musíte dát známku s PÍSMENEM „A„!Překvapený Nakoukla jsem na Gůgl s tématikou poštovních známek. Existují známky s uvedenou cenou, dokonce i s tou desetikorunovou. Jenže když jsem chtěla známku „na pohled“, dostala jsem takové. Příště se poohlédnu a vynutím si nákup echtovní, na níž bude číslice a značka naší pevné měny. Klasický dopis s klasickou známkou. Adresát bude mít jistotu, že to není nějaký zájmový výtisk doručovatelské společnosti, i když funguje. Chci, aby adresát věděl, že jsem za službu zaplatila tvrdou měnou, naší měnou, korunou českou. Ne že přisliním na obálku obrázek s písmenem.

Přišla jsem na novou metodu lustrace svých kamarádek. Já nabízím svůj už mírně jetý rukopis. A s překvápkem zjišťuju, že mi přicházejí listy se svěžím rukopisem. Kdybych i přes Skypa neměla prolustrované, že to odepisují „staruchy“ – ne všechny, myslela bych si, že si je nechaly napsat. Až z výrazů v dopisech mám jistotu, že ruka je taky echtovní. Patří přímo mým blogovým kamoškám. A za tu pravost člověka blogového děkuji moc.

Jak snadné by bylo naťukat starou rukou v texťáku písmenka, vytisknout a poslat coby vlastnoruční dopis. Dokonce vím, že existuje písmo jako psané rukou. Název nevím, ale víme to všichni. V posledních dnech se mi podezřele často množily žádosti o moji utajenou adresu. Riskla jsem to. A urodilo se mi pár ručně psaných dopisů. Třeba i v zásilkách, které mimo tyto dopisy nebo pohledy obsahují i srdečné pozornosti. Dárky seniorek seniorce. To mě moc těší.

Navíc – do toho pravého dopisu s popsaným papírem, obálkou ručně nadepsanou a známkou se píše srdcem!Líbající Text ukazuje, že ruku vedl spíš cit než rozum. To starší člověk umí, blogerka zvlášť. Chlapi mi nepíšou ani adresy nechtěli. Možná se bojí, co ta baba by si s nimi povídala a oni s ní. Pár povídavých i nezapšklých „kluků“ znám a stála bych o jejich dopis, ale nehrotím to. Asi je leká Pepíno a to je kus chlapa.Úžasný To je ale jiná věc – báby krafají „jen tak“, zatímco chlap je „konstruktivní“! Pepíno roste, když s některou blogerkou krafám hoďku, čas letí a je pořád o čem povídat. On „TO“ nechce. Znáte ho, kdo ho vídáte v pozadí. Dokonce se některé nedočkaly ani jeho „přichycení“ při hovoru – utíká jako zajíc! On prý není zajímavý! No, upřímně řečeno – jeho brblání by nás stejně nebavilo!S vyplazeným jazykem

Kam jsem se to dostala ve vzpomínání na dopisy psané rukou.Překvapený A často přečasto srdcem. Takové mám ráda a taky ráda píšu. Ještě se některé dočkáte mého ručně psaného dopisu. Pokud budu „utajeně“ žádat vaše kamarádky o vaši adresu, ať ví, že je to k bohulibému účelu. Cesta od srdce k srdci. I toto bude můj dárek pro vás, kamarádky blogerky. Znáte moje mejlové dopisy. Konec stránky je mnohdy v nedohlednu! Dokonce mnohdy využiju přiletěný mejl a svůj text vpisuju jinou barvou nebo písmem přímo do příchozího. Pomáhá mi to reagovat přímo na sdělené nebo na dotazy. Už začínám zaznamenávat tu „nemoc od skla“ (jak říká Otavínka) a pokud mi to adresát dovolí, vyjádřím se přímo v jeho textu. Předem se dovolím, abych nevylekala.Mrkající

A – máme podporovat domácí podnikatele. Česká pošta už tak musela opustit některé lukrativní činnosti. Přestaly telegramy, už se tolik neposílají ani pohlednice, neřkuli dopisy psané rukou, čili srdcem. Když pošlu balíček, musím něco víc poslat. Je drahá doba. Tak tímto článkem už předem sděluji, že dopis psaný vlastní fyzickou rukou je pro mě i ode mne dárkem. Berte to tak. Každému nepíšu. Kdo dostanete můj dopis vězte, že máte někde člověka, kterému stojí za to sednout ke stolu (KE STOLU!) a přemýšlet a napsat něco, co chcete druhému člověku říct. To jsem v mém případě JÁ. Ve všech ostatních případech to budou DRUZÍ lidi, kteří mají zase co říct mně. A to není málo. V dnešní odlidštěné době. Děkuje

Kitty

Poznámka na okraj: podle ohlasů byla moje snaha vyzvednout váhu dopisu nepochopena oběma stranami. Já jsem nedomyslela, že některé máme zdravotní i dopravní problémy, pro které je snadnější psát elektronicky. Vy jste v komentářích zase objasnily, proč fyzické nesení dopisu na poštu ne. Beru to. Já mám nohy na kolech – doveze mi ho na poštu hospodář na kole nebo mě tam doveze autem. A i s listonoškou se můžu domluvit, že mi to vyřídí. Poštovní schránku máme nedaleko, tam dojdu, když mám známku. Mám to snadnější, beru to. Článek berte jako jeden z názorů na dopisování si. Kitty