Síla knihy

Nechala jsem si zhodnotit blog. Proto se zde budou objevovat tenká písmenka a snad se vám bude nový kabátek líbit. Není to moje práce, znovu přispěchala na pomoc moje kamoška, která ovládá technikálie v práci s blogem. Děkuji moc. A teď něco k včerejšímu dni. Také se to týká čtení, jenže trochu jinak…

Je sobotní večer, prosinec. Zamračeno, venku sněhánky, všechno na farmě hotovo. Normálně bychom hledali v bedně a pak koukali. Už delší čas ale sobota není dnem, kdy bychom se těšili na oblíbený pořad. Vlastně mimo pondělí a pátek už pro nás televize nemá pořad. A tak nastoupila u mne ruční práce a Pepíno?
Vzhlédnu a vidím: Pepíno je zabraný v knížce a soustředěně čte. ON ČTE! To je hodno zaznamenání. Normálně totiž i u novin po pár minutách mu čtivo upadne na zem a on, oči zavřené, v typické pozici na koženém křesle u stolu SPÍ. O čtení knížky nebyla už roky řeč. Prostě knížky nečte. A dnes?
Dokončila jsem lemování záclony a abych ho nevyrušila, přesunula jsem se potichu ke stolu taky. Sáhla jsem po druhé knížce a v klidu se dala taky do čtení. Já čtenářkou jsem a tak jsem se zabrala do nejnovější knížky Nadi Dubcové Nepravidelný deník české rentiérky. Co budu dlouho povídat – četli jsme oba soustředěně do půl desáté. Bez přestávky. Zázrak zázraků; Pepíno se držel té knížky jako kojenec mateřského prsu. I já jsem si početla. Jeho zaujala knížka Drsný život zralé ženy.
Vypadá to možná jako reklama. Dnes už to prázdná reklama není. Už vím, že knížky pobaví. Nahlídla jsem tajně ke konkurenci. Kdo si je obstaráte, neolitujete a počtete si taky. Fakticky.
Kitty