Zpívání roku 2011

V naší části obce se včera opět ozvalo vánoční zpívání. Dívky a muž s krásným silným hlasem a kytarou nám přišli z iniciativy obce zazpívat k vánoční náladě…

Chodíme si zazpívat každý rok. Letos jsem jaksi opomenula čas a nenavečeřeli jsme se. Doposud jsme odcházívali od kaple a pohostinné hasičky většinou střízliví. Letos se obec a hasiči nechali vidět a pro nás hosty u Zpívání přichystali tradiční punč. Jako každý rok. Zpěváci mě letos příliš nenadchli, i když starosta dělal co mohl. Zpívali svoje písně akademického zpěvníku, ale pro nás to nebylo nic stravitelného. Ani hospodář ani já ani další posluchači jsme si nemohli zazpívat vánoční koledy. Kostelní zpěvy neumím. Až dvě poslední čísla po ukončení ofic programu byly zpívatelné tradiční koledy.
Asi proto jsem zamířila pečlivěji do útrob hasičovny, kde se horký tradiční dobrý mok podával. Neměla jsem vlastní hrnek, protože to letos nikdo nepřipomněl. Dostala jsem proto MALÝ plastový kelímek a do něj horkou dobrotu. Punč s pomerančem. Vypila jsem ho přímo tam a protože hospodář stál venku a držel mi deštník a berle, vyfasovala jsem dávku i pro něj. On však se o sebe opět postaral sám a tak už jeden kelímek měl. Nezbylo než sprovodit tekutinu do mých útrob. A pak se zpívalo a pilo, nemohla jsem zůstat mimo. V rychlém sledu jsem dovršila pět pohárků. A to jsem ještě stihla bez úhony dojít domů pro materiál k odpálení Betlémského světla.
Pak se mi to nějak vymklo z rukou. Šla jsem si odpálit světlo. Bylo chráněné v malé petrolejce. Protože mi svíčka nešla zapálit pro cylindr, poprosila jsem, aby ho na potřebnou chvilku sundali. Hned potom světlo zablikalo a za pár okamžiků zhaslo. Nepraktikující křesťance nebude sloužit! Venku hořelo velké posvěcené světlo, ochotný muž zapálil třísku a donesl je k mé svíčce. Co myslíte, že se stalo? Než se knot stačil zapálit, opět zhaslo. Na třetí pokus oboje – svíčku i třísku – držel věřící, dobrá věc se už podařila. Od té doby světlo v zavařovačce hlídal hospodář. On je praktikující křesťan a přesto je málem domů nedonesl.
Já už jsem cítila nejistotu v kolenou, spakovala berle a deštník a odešla domů. Na klice vrat visela čelovka, se kterou jsem předtím shledávala zavařovačku a svíčku. Nechala jsem ji viset zvenku. Doma jsem si pracně odemkla, čelovku navlíkla na krk, deštník v jedné a obě berle ve druhé ruce jsem se dostala za vrata. Při zamykání mi deštník upadl do blata za vraty. Čelovka skončila vedle něho a berle samozřejmě taky. Ještě že jsem neměla betlémské světlo, skončilo by asi taky na zemi za vraty. Uvnitř domu ječela Betta, nemohla jsem najít klíč od domu, pak jsem všechno zablácené shodila do verandy a šla opláchnout deštník. Pověsila jsem ho nad vanu a vešla do domu. Tam sem skopala pohory, pověsila čelovku a to už je poslední použitelný vjem, který si dobře pamatuju. Vím ještě, že jsem slupla zbytek po obědě a obrala kost pro psa – a finíto. Po nějaké době přišel hospodář. Už u schodů pod verandou jsem slyšela jeho stýskání, že je letos „našrot“. Jedním hlasem jsem se přidala, že já taky. Připodala jsem mu ještě táč k jídlu a dál už fakt moc nevím. Jen tolik, že jsem spořádaně ze zvyku vysvlékla oblečení a zajela pod peřinu. A to bylo v OSM HODIN večer. Kdy přišel bytný už nevím.
Ráno ve tři hodiny se hlásila Betty, šla jsem s ní na dvůr. Ona ale jen nedůvěřivě začichala, kdože to divně voňavý neznámý ji venčí, a zbaběle bez ulehčení zajela znovu do svého pelechu. Pak už jsem spala a oba jsme spali, vlastně všichni tři jsme spali jako broučci až do sedmi hodin. A to jen proto, že odbily hodiny sedm a hospodářovi bylo hanba, že jsou slípky ještě v kurníku. A od té doby morálně vyspávám opici ze včerejška…
Mám udělaný salát, nachystané maso a koukám, že je 15.54 štědrého dne. Dopíšu a půjdu řešit večeřičku. Pro hospodáře jsem u sousedy vyfňákala porci kapra, protože jsme ho nekupovali napřed a jet dnes do města by bylo určitě vošajslich. On neví, že bude mít rybičku. A já s Betty spucujeme půlku ekologického kohoutka ze dvora. Oběd nesměl být. Bude se prý hlídat zlaté prasátko. Já jsem ale stávkokaz. Upekla jsem dva plechy táče s hruškami a podloudně nastrčila podnos před Pepína. No – prasátko neuvidí! Půlka podnosu skončila v jeho dnes nejistém žaludku.Mrkající
Tak. Jdu zvládnout večeřičku. Bude to zábava, protože náš satelit opět „vyhledává signál“. Asi si u stromečku zazpíváme koledy. A potom se dočkám slavného letošního okamžiku: Pepíno rozbalí už pár dní chystaný dárek pro sebe, na který SI nezapomněl. Je to totiž smontovaná nová kuchyňská linka. Do konečné podoby nám chybí to včerejší odpoledne. Ke skříňkám chybí dvířka, jinak je vánoční dárek od Pepína kompletní. On věnoval svoji práci, stejně jako já. Jediné překvapení je vlastně to, že kvůli zpívacímu punči u kaple do konečného finále chybí ten propitý večer. Ale ve finále bylo veselo a doteď potměšile vzpomínáme, jak Pepíno uchránil Betlémské světlo při náhodném zavrávorání těsně před projíždějícím autem. Konec dobrý, všechno dobré…
Hezké, klidné a spořádané Vánoce 2011 Vám všem přeje Kitty a osazenstvo naší farmy.A teď už – pokoj všem lidem dobré vůle!
Kitty