Cestovní seriál – IV – Zase ten budík!

Článek byl psán v době cestování po Moravě v 1. týdnu měsíce května 2016…
Vtipný obrázek od: „xkcz.cz“

Při návratu ze Slovenska jsem odcestovala k sestře k přespání před scukem se spolužáky ZDŠ v Adamově. Přijela jsem tam a jak asi tušíte, usedla jsem (i) k jejímu novému NB, abych skoukla svoji poštu. Víc fakt nic. Ani jsem se tam nepřihlásila. Nechtěla jsem svými jedovatými prsty pokazit i její NB Mrkající
No – i proto, že jsem se měla v domluveném čase spojit s Vierkou-Latrynou pro informace, jak to vypadá s mým „nemocným“ NB. Pro hlídání času spojení s ní jsem si na mobilu nastavila budík. Trochu jsem zápasila s přihlášením se do Skypa. Nakonec jsem práskla Vierce skypové jméno sestry a šlo to. OK Usmívající se
Vierka se přihlásila, mluvíme, nadáváme na „kurvítka“, která nám ničí počítače. Najednou slyším zvonit cosi jako telefon. Docela tiše. Proto upozorňuju Vierku, že jí asi doma zvoní telefon. Odmítla to – určitě jí tam nezvoní. Tak snad jejímu manželovi? Taky ne – je i s mobilem pryč. Potom už zvonění ustalo. Už jsem si pomyslela, že mi zvoní v uších S vyplazeným jazykem
Po chvíli si ke mně přisedla moje sestra a pokračovaly jsme v hovoru s Vierkou. Znovu jsem zavnímala, jakoby zvonil telefon. Ptám se, jestli tedy zvoní telefon jejímu příteli nebo jí? Co se tak ptám, pomalu se otáčím k ní. Zajímavé – jako by byl zvuk zvonícího telefonu blíž! To už zahlédnu, že na posteli vedle sedící sestry leží můj mobil a svítí – a zvoní!
Najednou mi to došlo. Nastavila jsem si čas spojení s Vierkou na budíku ve svém mobilu a zapomněla na to. Spojení přes Skype přišlo dřív než upozornění budíku na domluvený čas. Budík tedy zazvonil, kdy měl – zatímco já jsem upomínala všechny ostatní, že jim zvoní mobil. Po chvíli se sám vypnul – a za chvíli „budil“ zase. To už jsem si ho všimla Překvapený
Už se mi to stalo podruhé. Jednou už jsem o stejném problému hledání zdroje zvonění psala ZDE
Ach jo. Začínám si myslet, že už jsem „méně duševně svižná“ Mrkající
Kitty