U nás se bouřky vyřádily

Po ránu slunečno, že bylo možné zajít obrátit zpola suché seno…
Holínky nestačily

Kolem 11. hodiny jsem se petelila na jednom řádku malé popkornové kukuřičky. Vyplela jsem těch osm metrů, vysbírala všechen plevel. Vtom mi přišlo, že na mě padají kapky. Ještě jsem zalila…
To už na mě odvedle za plotem začal halekat hospodář, který tam zápasil se včera zadusaným „senem“ po hodně vodnaté bouřce. Že proč to zalívám, že se žene bouřka. I když padaly kapky, nebrala jsem to vážně. Od zalitého řádku jsem musela utéct. Začaly padat kapky, jako by měly zaplaceno od váhy. To už jsme zatahovali domů všechno, co bylo potřeba. Bylo slyšet brumlání bouřky. Domů jsme zapadli promočení na kost – pár metrů a už se valila z nebe voda!
Z okna jsme pozorovali nejprve hustý a silný déšť. Za chvilku se přidaly krupky. Zajímavé – hospodář od silnice hlásil kroupy, já jsem na dvoře nepozorovala dlouho nic. Ani ťuk. Až po chvíli. Ale to už začalo lít fakt jako z konve bez cedníku. Pozorovali jsme silnici, jak se utápí pod vrstvou vody. Mezi silnicí a naším domem je tak pět metrů trávy a rýha, kterou obvykle odtéká voda při dešti. Bydlíme pod kopcem, pod asfaltkou, kde proud nabere sílu a letí – letí Překvapený
Nedalo se dělat nic než sledovat, jak se rýha před domem plní, hladinka se rozšiřuje do trávníku a blíží se ke stěně domu. Zatím proud ze silnice nabral známý směr a vydal se i pod naše vrata. Proud vody, později obarvený splavenou ornicí z výš položených polí, letěl mezi placáky dvora a většina ho končila ve velkém kanále. Zbytek protekl stodolou. Naštěstí nebylo potřeba dalších záchranných opatření k umožnění velkého průtoku vody – bouřka zeslábla, proud se zmenšil, déšť ustával.
Do toho telefon. Souseda volala, jestli jsme doma. Byla u doktorů daleko odtud. Jak prý je zde a jestli bychom se nepodívali na její kačenky. Má dvacet maličkých kačenek a měla strach, aby je proud vody nevyplavil. Prý tak malé ani nesmí zmoknout. Vyrazila jsem na záchrannou misi. Šla jsem se strachem přes vrstvy bahna ve vysokých gumákách. Ale kačení mámy si poradily. Zavedly kačátka do otevřené sousediny garáže. Tam jsem je zavřela, aby neutrpěly. Za chvíli volala souseda a mohla jsem jí dát dobrou zprávu.
Přišla ale další bouřka. Jedna ze čtyř, které v druhé vlně decimovaly Jemnicko. Nedalo nám to a vypravili jsme se oba za kačenkami. Zahnali jsme je do jejich vystlaného místa, kde jsou na noc. Dali jsme jim vodu a papu a zavřeli dveře. Už se jim nemohlo nic stát Usmívající se
Druhá bouřka byla míň vodnatá (v té první napršelo za 20 minut 37 dílků v měřáku). To ještě hospodář opečovával kačenky, když jsem uslyšela obrovskou ránu – určitě někde hodně blízko uhodilo. Vylítla jsem ven a chystala se volat, jestli je hospodář v pořádku. Všude kolem voda a bylo to hodně blízko. Jen jsem se vyřítila ven, uviděla jsem ho celého červeného zahýbat od rohu domů. Celý vyjevený – jaká to byla rána. Od té doby bouřka slábla, až doslábla S vyplazeným jazykem
Byl čas na přehlídnutí případných škod. Jak jsem byla ráda, že jsme loni nechali odvodnit slepičí dvůr. Po takovém dešti by tam stála voda kolik dní. Při velikém dešti se projevil pramen, který vyháněl vodu a všechno tam plavalo. Dnes ne. Dnes jsou tam šikmé štěrkové „cestičky“, které vodu spolehlivě odvedly pryč. Jedna rýha odvedla i tento silný pramen. Po bouřce jsem šla doslova „suchou nohou“ obhlížet stav naší farmičky.
V minulých dnech jsem pracně okopala záhony, vysadila poslední dýňoviny ven. Hospodář „obhrábl brambory“, už se mínily zavírat. Po dešti brambory ležely na boku a zajímavé: nejhůř dopadly ty, co byly přímo pod jabloní Goldenem. Zatlučené do řádků. Koruna stromu možná nějak vířila dešťovou záplavu, nevím. Řepa měla prostřílené povislé listy. Sazeničky dýňovin (dýně, patizony, cukety všech tvarů a barev) neutrpěly, ale jsou zaplavené bahnem. Zbylá neposečená tráva leží na zemi. Všude škraloup, země uzavřená. Bude potřeba všechno znovu okopat.
Škody veškeré žádné. Nepočítám vrstvu řídkého bláta ve dvoře. Nikam nezateklo, jen to dost otlouklo vápennou omítku. Při konci bouřky projížděl silnicí do kopce traktor s létou a splavoval protékající vrstvu bláta dolů. Projíždějící řidiči tolerovali, že couval a přejížděl ze strany na stranu, aby využil protékající vody a silnici umyl. Dodnes jsem nic takového nezažila; a to jsem zde přes dvacet roků. Pořádek muší bejt. Chválím zdejší ZD, jak „včas a v dostatečné míře“ silnici od záplavy hlíny očistilo Smějící se
Později zvonila hospodářova sestřenka z druhé části obce. Přijela se zeptat, co se to u nás dělo. Řidiči, kteří se dostali přes naši zaplavenou silnici, prý líčili, jak to zde vypadalo. No ano – teklo hodně vody. Až teď jsem si uvědomila, jak je ves na takové pohromy připravená. Kanály jsou volné, rýhy na ronovou vodu čisté, většina vody se rozlije do travnatých částí kolem domů a v loukách kolem. Riziková místa v domech hospodáři znají a hlídají. Vědí, jak v nouzi umožnit hrnoucí se velké vodě co nejrychlejší průtok skrz klíčová místa. Vím to už i já – je to nutné. Zatím jsem to nemusela využít. Naštěstí Úžasný
Končí jedna zmoklá reportáž o těžkých chvílích, kterými nás dnes obdařily bouřky. Které se objevily náhle, ale projevily svoji sílu. Naštěstí pro nás bez větších škod. Snad jen v polích Plačící
Kitty