Naháňka

Včera odpoledne zazvonil můj tydlifón a ozval se povědomý hlas…
Jen ilustrační obrázek půjčený od: „cvs-Praha.cz“

Neuhodnete, kdo mi volal. Kolega mistr z učiliště, kde jsem skončila zhruba před dvaceti lety. Podala jsem výpověď a rok po mě skončilo i učiliště. Přesto jsem ho na první poslech poznala. Ještě jsem zakoktala pokus o jeho jméno a v hlavě mi šrotovalo, proč mi volá. Po jeho vysvětlení mi sklapla čelist překvapením Překvapený
V učilišti jsem měla co do činění s vietnamskými učni. Ať už s odbornou výukou, nebo s péčí o ně jako vychovatelka. V podstatě jsem s nimi žila od jejich příchodu jako vychovatelka až do jejich vyučení v dílnách jako mistrová. Ještě jsem je potom někdy vídávala, občas mi psali, prostě jsme o sobě věděli. Aspoň o některých. Většina se jich vrátila do jejich vlasti, aby u nich učila strojaře nebo prostě žila a pracovala. Někteří ale zůstali. Uplatnili se. Až tak, že mi včera volal jejich odborný mistr z pověření jednoho z nich, že mají zájem o moji účast na setkání těch, kteří zůstali! Mrkající
A teď, proč jsem článek nazvala NAHÁŇKA. Zvali nejen mě, ale mají zájem i o další pedagogy, kteří jim pomáhali s vyučením. A v tom byl ten problém. Znám bývalého vedoucího dílen a mám jeho telefon. Obratem jsem ho mistrovi poslala. Volal, volal, ale neměl štěstí. Telefon nikdo nebral. Ani mně ho nevzal, ač mě má jmenovitě jako svůj kontakt. Nakonec jsme to nechali koňovi – však jak přijde k mobilu, zavolá.
Když už jsem byla v tom, zaslechla jsem, že hledají ještě kontakt na bývalou jejich učitelku, která se jim nevšedně věnovala. Řekla jsem mistrovi co jsem věděla. Telefon jsem ale neměla, dokonce ani její současné bydliště. Vím, že jezdívala hlídat děti dceři – zastižení v bydlišti v Adamově bylo nejisté. A vtom mě napadlo, že vlastně jsem ve styku s jejím bratrem. Přímo jejím bratrem! Přímo v Adamově! On totiž každým rokem spoluorganizuje naše scuky ze školy. Mám na něho tydlifón i spojení přes Skypa. Nezaváhala jsem. Ozval se hned a vychtěla jsem od něho zprvu Helenčinu adresu. Telefon že mi pošle přes SMS. No – posílá ho doteď S vyplazeným jazykem
Bydliště jsem tedy zavolala mistrově manželce, o které se domnívám, že bude dělat manažerku scuku s Vietnamci. A tím jsem to pustila z hlavy. Adresy na nás Vietnamec Martin má, přijdou nám pozvání. Mám v úmyslu se setkání v Jevíčku zúčastnit. Je to daleko, takové pozvání se ale neodmítá. Budou tam někteří, kteří zakotvili v ČR a jsem na ně zvědavá Usmívající se
Dnes ráno mi hospodář hlásil, že mě někdo volal. Dychtivě jsem chmátla po tydlifónu a vida – nedostupný se ozval! Hned jsem volala nazpět – avšak bylo obsazeno. Operátor mi kafral, že mě po skončení hovoru s volaným spojí. Nečekala jsem dlouho. Ozval se a hned jsem na něho vypálila, s kým volal. Prý s „mistrem Š“. Takže už věděl. Při krátkém hovoru jsem dostala informaci, že paní učitelka je v Adamově a že jí pozvání vyřídí. Aspoň že tak Mrkající
Co z celé naháňky plyne? Že se chystá scuk s našimi vietnamskými vyučenci. Doufám, že se tam sejdu s kolegy, které jsem léta neviděla. Zase pojedu na Moravu a to autem s mým hospodářem. Zase na otočku, páč „naše zvířata nevydrží“. Ale aspoň že tak. Nebudu se muset v horkách trmácet vlakem, nově snad ani autobusem Mrkající
Těším se, co bych to neřekla. Takových pozvání moc nedostávám. Nám mistrům, vychovatelům, administrativním i technickým pracovníkům (což jsem já „4 v 1“) taková pozvání běžně nechodí. Udělám(e) si výlet.
Kdysi jsem teprve „stydlivě chodila“ s mým přítelem (Pepínem neboli hospodářem) a měli jsme setkání pedagogických pracovníků učiliště. Pepíno na to setkání přijel, aby mě po něm zase odvezl k němu. Když se představoval, ozvalo se k mému úžasu:
„Já jsem amant!“
Nevšimla jsem si, kolika přítomným po tomto prohlášení spadla brada. Ale protože ho znali z našich dlouhých telefonických hovorů, věděli že je to srandista. Snad se na setkání s vietnamskými vyučenci takto nepředstaví. Asi by to nepochopili. Protože – on je dodnes AMANT! Úžasný
Kitty
P. S.: Omluva
Omlouvám se Fanouškovi, bratrovi Helenky, za můj kiks. V článku jsem ho kritizovala za to, že neposlal kontakt na Helenku. Až dnes mi můj velepozorný hospodář špitl, že mám v mobilu „kontakt na helenku“. Prostudla jsem svůj tydlifón a fakt, byl tam. Nechápu jak jsem to mohla přehlídnout. No – máme podobné tydlifóny a asi jsem UŽ 6. ČERVENCE lustrovala emajly na jeho mobilu. Nic se nestalo, potřební už kontakt měli odjinud; ale cítím nutnost nápravy mého určení: „…neposílá ho doteď“ – když ho poslal ještě ten den Mlčící