Teď jsem teprv marod!

Nerada do této rubriky dávám článek o zmetcích z říše hmyzu, ale musím. Stejně tak by téma mohlo být v rubrikách ZMETKY A ZLOMYSLNOSTI, ZDRAVÍČKO A PAPU, MOJE OBJEVOVÁNÍ AMERIKY, JAK ŽIJEME NA FARMĚ, ZÁPISKY BYLINKÁŘKY – prostě kdekoli se může tento prevít objevit a škodí, bolí, zlobí a zneschopňuje. Kdo jste útlocitnější, dál nečtěte…
Muchnička – prevít ze všech prevítů nejprevítovatější
Obrázek od: „škůdci.com“

Když začala sezóna a brzké ranní obírání květů divizen, začaly mě žahat muchničky. To jsou asi čtyři milimetry dlouhé poťouchlé tmavé mušky. Po štípnutí jsem zaznamenala svědění, takže jsem si reflexívně šáhla na nohu a rozmázla hmyzáka, který mi „žral krev“. Neobešlo se to bez červené tečky, která děsně svědila. Škrábala jsem postižené místo, ale svědění trvalo dál. Postupně se projevila bolest, otok, zarudnutí, místo žhnulo. Jenže jsem to vnímala jako obtížnost, které se občas nevyhnu. Na farmě a v porostu pořád něco štípá Plačící
Mám na to fígl. Hned před odchodem k diviznám musím NEBÝT líná a neříkat si, že si tam jen odskočím, abych koukla, jak to aktuálně kvete. Pokud to udělám, za chvíli už uháním domů a octuju poštípaná místa. Aby na mě muchnice neměly, musím se hned napoprvé navlíct do DLOUHÝCH gatí a přes jejich dolní konce přetáhout jakékoli ponožky s gumičkou. Potom potvory nemají šanci vysávat Křičící
V sobotu jsme byli na místní letní hasičské grilovačce. Seděla a bavila jsem se tam už nějakou chvíli, když jsem ucítila, jak mi tuhnou nohy. Při pohledu na bérce a kotníky jsem se zděsila. Nohy mi otekly a tuhly, takže jsem se domnívala, že mi moje tělíčko dává vědět o nedostatku pohybu. Už se tmělo, přesto jsem se omluvila hospodářovi a došla si pro fenu, abych ji i sebe vyvenčila – když mám ten nedostatek pohybu. Šlo se mi docela špatně – připadala jsem si jako nemohoucí a přestárlá babička. Teda – žádná legrace Zamračený
Procházka nepomohla. Vyloženě procházka – při svých už znovu nabytých kilech jsem se cítila jako harmara. Která navíc nemá nohy, ale podstavce. Už jsem se na grilovačce dlouho nezdržela a šla jsem domů. Tam jsem pořád uvažovala, co s tím. Už jsem na nic nečekala, vzala si „berličku na ledviny“ Furon s tím, že otok vyčurám. Noc byla rušná, to si můžete představit. Při celém patáku. A ráno? Otok se držel dál. No co, není to poprvé, přece mě něco takovýho nezruší S vyplazeným jazykem
Nezrušilo. Postupně jsem si toho přestala všímat. Co nadělám – v neděli? Potom to tak nějak splasklo, takže „normálka“. Až do dneška, jímž je úterý 12. července 2016. To jsem se zase ráno nechala štípnout. Teda přesněji řečeno – zaznamenala jsem štípnutí jediné právě při tom „okamžitém ranním“ sběhnutí k diviznám. Bez pocitu štípnutí jsem se podívala na své bérce. Na levém seděla jedna muchnice a kolem poletovalo snad dvacet. Po sedící potvoře jsem šáhla tak šťastně, že jsem ji nerozmázla jako obvykle, ale chytila a zahlušila jsem ji. Potom následoval úprk domů – do gatí a ponožek. To už zase začínalo poprchávat. Mokrá jak pes jsem zvládla akorát zahrádku a prchla domů. V dešti nesbírám Mrkající
Doma jsem si všimla, že mi z „nabobtnalého kotníku“ levé nohy teče krev. Sice kapky, ale byly tam. Posléze začaly kanout – připadala jsem si jako po svačině upírů. A zase mi ta levá noha začala natékat. Zase jsem měla „sloní nohu“, zase mi prstíky odstávaly, jak byl kotník a nárt zateklý. To už jsem se šla poinformovat k strýčkovi Gúglovi a tetičce Wiki. Hned první článek obsahoval obrázek, který jsem dala na titulku. Po rozkliknutí článku jsem se začala obávat o své zdraví. Pročítala jsem si totiž komentáře k článku.
To bylo projevů alergií, vředy a další tělesné těžkosti! A moje nohy opět oteklé. Opět červené tečky, opět horkosti, typické obtěžující svědění. Zjistila jsem, že štípnutí muchničkou může být nebezpečné až zdraví ohrožující. Tolik chudáků, kteří na štípance málem vypustili duši! A další a další a další komentáře. Nebezpečí boreliózy atd. atd. a…td Mrkající
Konečně vím, proč se cítím nemocná. Není mi v podstatě nic. Ale celou neděli jsem lenošila, odpoledne prospala. Lenošila, a to ne pro to, že v neděli můj křesťan nedělá. Naučila jsem se v neděli si taky ulevit. Teď už vím, že jsem byla TĚŽKEJ MAROD! Úžasný
Po prostudnutí komentářů jsem totiž zjistila, že je to přímo na diagnózu! Tolik příznaků, to by porazilo nejen Kitty. A tak zde teď sedím a vím: nejsou to ledviny. Nemusím lupat Furony. Je to potvora z říše hmyzáků. A kdybych nebyla blbá, šla bych po páté hodině do trávy v gatích a ponožkách Úžasný
Zasloužila bych nejmíň vytahání za ucho
Pomohlo by to? Asi ano
Nekamenujte mě. Už vím, jak na sebe. Ty oteklý nohy mě přesvědčily. Gatě a ponožky a nemusím zde štkát a ronit krokodýlí slzy. Jsem sice „vážně nemocná“, ale spíš na hlavu Překvapený
Zdraví vás nad sebou se pousmívající
Kitty