Přelet přes Alpy

Včera navečer jsme se přece jen vylámali na místní „vaření kotlíkového guláše“…
Obrázek je z loňské akce

Po celý den bylo jaksi pořád pilno, ač už jsme další dřevo neřezali. Možná je ho už nařezaného dost, možná už hospodář nemohl. Akce s řezáním dřeva tedy odpadla. Celý den jsem ale lobbovala pro účast na gulášcích. Málem jsme tam nebyli Nerozhodný
Nebudu zde dlouze psát o hospodářově prokrastinaci. Pořád hledal, čím by účast na kotlíkových gulášcích odložil, případně je zazdil docela. Po obědě si „preventivně natáhl nohy na betli“, což v jeho případě je chvályhodné a doktorkou doporučované. Jenže jsme dřevo neřezali, obryl mi pouze jeden zarostlý záhon. Přitom já jsem hned ráno vyplela jeden velký záhon po dýňovinách, které jsem předtím vytrhala a odvezla do biovozu. Oběd jsem odbyla s tím, že si na večeři dáme soutěžní guláš, posedíme a dáme nějaký nápoj. O akci tedy dopředu věděl. Měl k ní asi nechuť, protože mi jako alternativu nabídl cestu do Slavonic na jejich kulturní dny. Stejně jsme nikam nejeli – se usnesl Rozpačitý
Dobrá, nakonec jsem na hřiště se soutěžícími došla a on dojel na kole. Stihli jsme dovařování gulášků, koupila jsem misky se lžičkou na ochutnávání „vzorků“ a mohli jsme začít hodnotit. Hodnotila jsem podle foršriftu – do ruky s miskou se vzorkem gulášku se mi musel vejít krajíc chleba a papírek s tužkou na poznámky. Zvládala jsem to. Usrkávání horkých vzorků i zapisování tipů na nejlepší gulášky. Potom jsem hodila 4 z 5 žetonků do zavařovaček, bedlivě hlídaných „Kerberem“ – každá měla nahoře převaz z proříznuté juty a Kerberos hlídal, aby nikdo do tipované sklenice nehodil víc než jeden žeton. Jeden jsem uspořila a hodila ho do misky s nepoužitými žetony. Špéci gulášky podle mě byly jen čtyři. Snahu všech jsem ale hodnotila hodně vysoko. Kotlíček gulášku bych zvládla i já, ale ty „kotle“ na mnohem víc než 10 litrů – na to už muselo být kuchařů v týmu víc Smějící se
Byla škoda, že jsem nemohla přijít dřív. Bez hospodáře bych nešla; není mi potřeba chodit někam sama. Navíc – při kterém výletu si může hospodář dát legálně pívo? Při žádném, páč vždycky řídí! Zde byl na kole, pívko zajedl kvalitním chlebem a hlavně více vzorky soutěžních gulášů. On pro oba koupil pívo, já jsem k pohodě přispěla malým Jégrmajstrem pro každého, pro sebe „kafem z kvelbu“ z pořadatelské „Knajpy“ S vyplazeným jazykem
V pěkném teplém večeru jsme seděli, pojídali a popíjeli. Pořád bylo na co se dívat. Od posledně se změnily přidané aktivity a soutěže. Hned vedle nás malovaly na dětské ksichtíky malérečky pěkné motivy, naproti se malovalo na hrníčky. Opodál soutěžili „hromasové“ ve skotských soutěžích – jednou bylo přehazování pytle asi se senem přes stále se zvyšující laťku mezi dvěma vysokými hliníkovými žebříky, při druhé měli siláci co nejdál odhodit asi třímetrovou kládu. Jinde ještě stříleli ze vzduchovky a lukem. Možná tam bylo soutěží víc – přišli jsme hodně pozdě Plačící
Před koncem našeho pobytu vyhodnotili hlavní soutěž ve vaření kotlíkového guláše. Na základě našich ochutnávek spočítali naše vhozené žetony v zabezpečených zavařovačkách a došlo na vyhlašování vítězů. Místní organizace „Ponašom“ zajistila celou akci i ceny. Dva mnou tipovaní získali ceny. Vítězem se stali vařiči s největším kotlem, jejich různorodý guláš mi moc nechutnal. Asi měli nejvíc místních příznivců a hlavně dávali velké porce – i víckrát. Ale možná jen závidím, že moji favorité odešli s prázdnou Mrkající
Teď dochází na to, proč článek píšu. Pořadatelé vyhlašovali řádné i mimořádné ceny! Jednou byl poukaz na přelet přes Alpy. Zarazilo mě to, ale vlastně nemuselo. V obci je nejeden pilot nebo rogalisté, kteří by možná nějak mohli přelet zorganizovat. Protože echt přelet přes hory Alpy, i když jsou od nás coby vítěz včerejších skotských soutěží třikrát dohodil, nezdála se mi cena za přístup k vaření guláše přiměřená. Vlastně ani nevím, za co byla, protože u nás bylo moderátora dost špatně slyšet. Po vyhlášení se strhl nějaký šum, haló. Šla jsem se podívat blíž a viděla jsem: cena přeletu přes Alpy se odbývala přímo přede mnou. Shluk chlapů přijachal se seslou, na ni usedla výherkyně a už se letělo. Později jsem se ptala jednoho „seslonosiče“ o co šlo: výherkyně letěla se seslou přes čtyři malé plné skleničky masážní Alpy! Pro velký úspěch se losoval ještě jeden přelet: „přes velké Alpy“ – to už letěl výherce přes dvě prázdné litrové sklinky od Alpy. Vtipné! Smějící se
Nakonec jsem se, plná gulášku i půllitru píva, kávy a Jégrmajstra, vydala šlapcukem do vzdáleného domova. Abych ještě před setměním vyvenčila čekající dychtivou Terezku. Popravdě – z toho půllitru píva (možná i z toho malýho šňapsu) jsem byla huflá; cestu jsem zvládla jakž takž. Jenže doma jsem už těžko navlíkala obojek, o připnutí vodítka ani nemluvím. Nějak se mi to pívisko vcuclo do hlavy a hlavně do nohou. Že už se tmělo, po prvním Terezčiným úprku za zahradami jsem ji raději připnula na vodítko. Od té chvíle vlastně ani nevím, kudy mě moje akční fena vodila. Povodila mě na vodítku a možná se dnes budu dozvídat, ve kterých oblastech kolem obce jsem plantala. Pívo je pro mě nechutná kapalina a jed na moji pozornost. Nic proti němu – komu rozum nekalí ať je pije. Mě kalilo Křičící
Už tedy víte, čím jsem si procházela včera. Dnes už se nemůžu dočkat večera, kdy v samou půlnoc bude končit přihlašování pěkných článků na odměnu od Ocenílka. Zatím se tam moc tipů nesešlo – já vlastně ani nevím, tipy oposíláte Vierce-Latryně. Snad to budou pěkné články, které pobaví, snad i poučí. My tři spoluautorky celé soutěže doufáme, že v hlasovací anketě bude dost kandidátů. A já osobně se těším na pěkné počtení. Proto jsme celou soutěž tvořily. Pokud se nápad ujme, já sama jsem pro další kola – třeba si vzpomenete, že jste mohli/y poslat svého kandidáta, ale zrovna jste zaváhali/y Úžasný
Přeji vám pěknou neděli. Ještě je na zaslání vašeho tipu čas Smějící se
Kitty