Něco od Kitty

Nedaří a nedaří se mi nastartovat psaní na můj blog…
Můj případ to není, ale slýchávám to od vedle
Popravdě – někdy už takto vzdychám při obouvání

Když už jsem rozhodnutá, obložená vyluštěnými osmisměrkami a z plochy na mě hledí připravené obrázky, jdu si přečíst došlá upozornění na nové komentáře a jsem v tom – v mínusu! Takže pro tuto chvíli opouštím blog naší Dorky doktorky a jdu se realizovat. Aspoň něco – když jsem rezignovala na Star Dance: nějak mě přestávají bavit a začíná mě bavit „začínat psát články na blog“ Mrkající
První vtipný podotek máte v titulce. Málo platné – už zase kredenciózním. Před včerejším scukem seniorů jsem si v análech našla, že co rok jsem o pět kilo „líp vypadající“. Netěší mě to, a eště ke všemu jsem se ošívala v něžně fialové halence s (hrůza!) širokým pleteným krajkovým límcem. No, v nějakém mihnutí mysli jsem si ji koupila (cizí nevhodný nákup) a po vyprání půjde zdobit do charity. Fialkovou s krajkovým límcem příště NEBRAT! Plačící
S tím souvisí, že si musím opravit svoji svižnou postavičku u komentářů. Při vší smůle mám štěstí: v dnešních mých kilech je solidní podlaha ve všech místnostech pro určité svižné cvičení u sesle víc než potřebná. Takže až uvidíte jinou postavičku, politujte Kitty za znovu nastupující „jo-jo efekt“ A taky budu muset o tom začít psát do mé rubriky:
Kdeže ty sněhy jsou?!
Abych nepokračovala takto uboleně a uslzeně, jedu dál! Najíždím na kolej humoru z osmisměrek Mrkající
Syn jde na vojnu, tak mu otec dá poštovního holuba, aby mohl poslat domů zprávu. Po třech měsících se syn dostane domů a diví se, že mu neposlali ani buchty, o které si psal. Oni mu zase vyčítali, že o sobě nedal vůbec vědět. Vtom někdo klepe na dveře, otec jde otevřít, vrátí se, dá synovi hroznou facku a říká:
„Ty vole, příště až budeš posílat poštovního holuba, tak mu rozvaž křídla –
protože došel pěšky!“
Paní učitelka přijde do třídy, zavolá si Pepíčka a říká: „Pepíčku, ty jsi mi včera lhal. Ty jsi říkal, že tvůj dědeček předevčírem zemřel, a já ho dneska viděla v okně.“
„Já jsem vám nelhal, paní učitelko, ale tatínek ho tam dal, protože dneska
roznáší listonoška důchody…“
Učitel ve škole se ptá dětí, jaké znají dráždidlo. Přihlásí se Mařenka a říká:
„Kouř z cigaret.“
„Dobře, Mařenko.“
Pak se přihlásí Frantík a praví:
„Pyl.“
„Správně, Frantíku.“
Najednou se hlásí Pepíček a povídá:
„Pipinka.“
Rozzlobený učitel napíše Pepíčkovi poznámku. Druhý den hledá pan učitel Pepíčka, který si sedl do poslední lavice.
„Tak co ti na to řekl tatínek?“
Pepíček na to:
„Tatínek pravil, že když pro vás není pipinka dost dobré dráždidlo, tak jste buzerant
a mám si sednout do poslední lavice!“
Jedou opravář, ředitel a programátor autem. Auto se porouchá a nejede. Opravář: Hned za rohem je servis, to dotlačíme. Ředitel: To je blbost, koupíme nové auto. Programátor: Já bych ještě zkusil
vystoupit a nastoupit.“
Pěkný obrázek od: „clipart.me“
.
.
.
.
Trošku se omlouvám za dost lechtivé vtípky, ale ony osmisměrky mají nadpis „HUMOR V OSMISMĚRKÁCH“. O žádném lechtivém humoru se v nadpisu nemluví a já jsem si toho všimla až teď, kdy je všechno napsané. Stejně je už po desáté hodině večer, kdy už děti můj blog nečtou
Pěkné dny s humorem vám přeje Kitty