Strach a hrůza

Z názvu článku asi tušíte, že se dnes nejedná o dva Marsovy měsíce. To by se mě tak osobně nedotýkalo…
Ilustrační obrázek od: „astrohled.cz“

Je to tak. Dnes jsem si užila noc strachu a hrůzy. Souvisí to s mnoha faktory, ale na dnešek jich bylo opravdu moc. Už na včerejšek jsem nemohla dlouho usnout. Četla jsem o tom i v naší Kavárně, nebyla jsem tedy sama. V půl čtvrté ráno jsem si zobla půlku prášku na spaní, až podporu pro usnutí potřebuji jen vzácně. Celý den jsem potom byla ospalá, nesoustředěná, asi i díky pršlavému počasí.
Na dnešek tomu bylo naopak. Ze spánku jsem se probudila už (zase) v půl čtvrté a nebyla jsem schopná usnout. Hlavou se mi honily stresující myšlenky na větší počet nepříznivých skutečností. Je to 6 let, co při nezaviněné autonehodě zahynul můj synovec. Na dnešek také připadl pohřeb vzdáleného příbuzného, na který jsem slíbila přijet. Prší a to obecně nerada někam vyjíždím autem (sama neřídím); i vzhledem k oné autonehodě. Jak jde čas, stále více se v autě bojím; pršlavý nečas k tomu jen přidává. Současně jsem si začala uvědomovat, jak jsme ve stáří křehcí a zranitelní – po nějaké nešťastné nehodě by mého přítele těžko dávali dohromady. Já jsem na tom zdravotně líp, ale zase mě lekají nepříznivé okolnosti, které by mohly nastat Plačící
Jedno k druhému a člověku myšlenky a obavy nedovolí spát. Hned ráno jsem poprosila hospodáře, jestli by neměl nic proti tomu, kdybychom na pohřeb nejeli. Souhlasil, stejně mě chtěl při této příležitosti podpořit. Hned nato jsem se omluvila příbuzným, že se pohřbu nezúčastním – že se bojím! Obavy jsou iracionální, ale strach je skutečný. Nepříjemný, ochromující. K tomu ještě podmračené počasí s deštěm. V takovém počasí jsem i já měla kdysi autonehodu se svým autem (to jsem řídila). Jeden zážitek ke druhému a zůstali jsme doma. Možná bych svým strachem ovlivnila řidiče Mlčící
Dnes cítím, že je třeba neriskovat
Za svoje obavy se „odměním“ manuální prací. Předevčírem jsem pekla spirálky z lístkového těsta. Tedy – přepekla. Náhodně, tentokrát jsem je hlídala, ale nějaká minutka chyběla. Když jsem seznala, že v dolní kuchyni je „šedo až černo“, v překlonu jsem šla zjistit škody. Materiál na uhel, ale stačilo otevřít okno (až po zjištění, jestli v troubě plyňáku nezahořelo). Dnes ráno mi došlo, že budu muset všechno pracně umýt a tato starost mi zřejmě dnes ráno přidala materiál k nepěkným úvahám. Dnes tedy „v získaném čase“ budu mýt okna. Aspoň nebudu přemýšlet, co by kdyby Rozpačitý
Už aby přestalo cákat a objevila se aspoň protrhaná obloha! Nejvíc očekávám sluníčko. I vzhledem ke dvojímu vypranému prádlu. Venku se sušit nedá, ručníky schnou na půdě už týden. Dnes jsem proschlé ručníky a lůžkoviny donesla domů a místo nich pověsila dnes vyprané „drobné“. Nebude rychle schnout, doma si ale taky vlhkost nepřeju. Po razantním vyřazování osobního prádla mi moc spoďárků nezůstalo,na kvalitní prádlo si musím počkat, v obchodě je teprve objednali. Vietnamské prádlo už nechci Křičící
Už se stěžováním končím. Jsem doma, oběd mě už čeká a po obědě se vrhnu na okna. Aspoň vyzkouším novou praktickou soupravu na okna. Už jí stahuju vlhkost ze skel na verandě – dnešní mytí bude pro nářadí zatěžkávací zkouškou. Není to ta drahá stěrka s nádržkou, co ukazují v reklamě. Tato počítá s rukama – pěkně do teplejch a okna snad budou průsvitná, průhledná až čirá. V dnešním deštivém počasí. Snad se mi spraví nálada a obavy se rozplynou. Nějaká šmoužička se zrovna na těchto oknech nepozná Mrkající
… se vám svěřila Kitty