Když i staré kobyle otevřou bránu do svobody

Pouštím se do slíbeného odkrývání závojů. Jen začínám odzadu, kdy mi nedávné události škodily i pomáhaly…

Už před koncem roku 2019 na mně dost věcí doléhalo. A letošní rok tomu dodal korunu – míněno z časového hlediska. Většinou jsou je prkotiny, ale pokusím se je vypsat „mezi řádky“, abyste chápali, jak se postupně moje stresová situace měnila. Nebojte se, nebude to pořád jen močál, ale dnes i širá louka Usmívající se
Už 3. ledna 2020 jsem si zákazem cookies pokazila svoji webovou stránku. Nešlo mi s ní sjet dolů, neustále načítala, nemohla jsem komentovat a číst komentáře bez omezení. Na můj dotaz na adminku mi Hanka poradila odblokovat cookies. Najednou šlo všechno.Nevinný Psala jsem o tom ZDE
8. ledna naši zdejší přízeň navštívili zloději. Naštěstí se podařilo včas vymáknout a dát echo rozhlasem, kdo nás obchází. Hned se i v sousedních obcích rozhlaholily místní rozhlasy a na místních tabulích varování před „pochůzními a podomními prodejci“. Dokonce i syn naší sousedy (notorický nezamykač) hned příští ráno zamkl jejich bránu – přinesl tuto zprávu domů i k nám, neb se ji dozvěděl v místní hospodě. I o tom jsem psala ZDE
Jen koukám, jak šly různé události rychle po sobě. Už 10. ledna jsem totiž upadla po zakopnutí (srdeční synkopa?) o nový dvojitý obrubník a přivodila jsem si řadu obraženin. I o tom jsem psala ZDE. Ještě dnes rozmasírovávám a mažu konopnou mastí modřiny, vyvýšené pořád nad pokožku Překvapený
Nemile mě překvapilo, že zemřel mnou oblíbený politik, předseda senátu Jaroslav Kubera (72 let). Vážila jsem si ho za jeho přímost a celkově pro mě imponující chování a jednání. Co na tom, že se hned strhla vlna jeho znevažování – když vidím takového člověka, spíš ho obhajuju. Stejně zprávy o něm znám jen z médií – a těm už dávno nevěřím Plačící
23. ledna jsem/jsme podnikli u nedalekého výrobce průzkum zhotovení nových postelí s polohovacím motorkem. To jsme ještě nevěděli, jak se může jedna z nich hodit už v příštích dnech. Hned o den později totiž hospodář nahlásil, že není jistý v chůzi a musel začít používat francouzské berle! Už 8. února nám jednu z nich přivezli a zprovoznili, když prý je to pro „potřebného“. 27. ledna jsme si byli vybrat postel i matraci Zamračený
30. ledna jsem byla objednaná na ortopedii na kontrolu po těžkém pádu. Riskla jsem to a v čekárně nahlásila nové hodné sestřičce, jestli by tam mohl jít i hospodář, že mu znecitlivěly nohy. Měli jsme štěstí – hospodáře dokonce volala sestřička ještě dřív než mě (objednanou). Nevím čím ty ženský hospodář tak přitahuje. O tom jsem ještě ani nepsala. Rentgen jeho kyčlí prokázal nezvratně, že jeho vyměněná pravá kyčel je v pořádku, jen kost kolem ní je prořídlá. A bolící levá kyčel už má 3. stupeň osteoartrózy. Zralá na operaci, ale pro ještě stále nevyhojené bércové vředy to zatím není v dohledu.
6. února jsem zaznamenala poplašné hlášení o ukončení provozu Blog.cz. Dnes už je to vysvětlené, ale byla jsem vyplašená, a podle reakce ostatních i řada z nás blogujících. V souvislosti s tím se dost mých blogových známých odstěhovalo na jiné blogové domény, a já pořád váhám, neumím to. I přes jejich rady a pomoc věřím, že to na Blog.cz do smrti doklepu Rozpačitý
9. února nám vichřice SABINA sebrala část eternitové stříšky nad chlívky, kde má svůj koteček i Terezka. Zjistili jsme to příští ráno a hned volali pojišťovnu a řemesníka, který nám ji opraví. Co nešlo asi 8 roků, to bude do měsíce snad opravené. Úhrada od pojišťovny už je doma, jen máme poslat potvrzení o uložení eternitu na skládce nebezpečného odpadu – už je to dopředu domluvené.
Další škoda ve vichřici byl pootočený talíř satelitu. Za tři dni přišel zavolaný technik, závadu opravil a vyinkasoval za to 1250. Kdo umí, ten inkasuje – prý jsme ho volali, tak ať platíme Zamračený
17. února byla ve společnosti MORAS zjištěná ptačí chřipka. Její objevení odnesla spousta krůt a brojlerů, dále už to nesleduju.
Tentýž den hospodář konečně zabil zasvrabenou mladou samičku, která ještě ani neměla jméno. Pro mě pozdě, dost mě objevení jejího zasvrabení dostalo. Já nezabíjím, proto mě otálení tolik zasáhlo Plačící
19. února byl zvolený po úmrtí Jaroslava Kubery do čela senátu Miloš Vystrčil, kterého známe a má dobré jméno mezi obyvateli Vysočiny. Je podobného zaníceného ražení jako Kubera, ale co vím tak tak divoce nekouří Mrkající
Stejného dne jsem konečně na gynekologii „uloupila“ žádanku na mamograf. Víckrát jsem už byla v čekárně, ale mívali dovolenou nebo byl vrač (rusky doktor) nepřítomen. Tentokrát jsem ho při hovoru se sestřičkou viděla pobíhat po ordinaci s rouškou na puse, ale ozval se a žádanku mi nakonec orazítkoval. Na preventivní prohlídku mám přijít jindy Smějící se
20. února – černý den. Byla jsem totiž za celodenní vaření guláše z 2 kil kližky a bůčku hospodářem ohodnocená hozeným nenávistným slůvkem „BLBČE!“ A to mě znovu hodilo do nepohody. Až v úterý jsem byla dovezená na zásah do psychiatrie, kde mě paní primářka vyslechla a dala léky – kvůli mě přišla z domu, měla dovolenou, protože jsem byla při dřívější hospitalizaci její preferovanou pacientkou, protože jsem jim tam polepšovala jejich ústavní knihovnu. Od té doby je mi líp a líp. Až tak, že dnes může vzniknout tento článek Úžasný
I malé radosti se počítají! Soused, kterému vypomáháme s donášením obědů, nám 25. února dokonce jako pozornost až k našim vratům donesl (nebyli jsme doma) náš oběd. A to i přes to, že den předtím nahlásil, že si svůj oběd už nadále může nosit sám S vyplazeným jazykem
Ještě ten den nám pošta přivezla balíček knížek od kavárnice Ruženky, v balíku byl i voňavý pytlíček s levandulí. Moc děkuji – dnes už mám jednu z knížek přečtenou. Není to sice přímo má oblíbená autorka Robertsová, ale dočetla jsem to Mrkající
27. února jsme jeli na veterinu, protože naše labradorka Terezka už měla okousané okolí kořene ocasu a povrch ocasu. 617 korun a tekutina a mast to pro tenkrát měly jistit. Neměla blechy, tak snad nějaká alergie. Při té příležitosti jí vetka protáhla anální žlázky a při příští kontrole jí to ještě jednou propláchla.
Aby toho nebylo ten den dost, tak při hovoru se střechařem mezi vraty pustil hospodář na chvilku Terezku naproti domu k živému plotu a když jsem přišla k nim s jejím krmením, tak byl velmi překvapený, že mu Terezka utekla. Jasně – nezná její zvyky, že zrovna tam ji musím bedlivě hlídat a volat domů, aby nenasála a nedala se na útěk. Byla venku 80 napinavých minut – černá fena bez nasazeného obojku s telefonními kontakty, čuchací místa z obou stran rušné silnice, v noci; při útěku obvykle protáhne celou obec a naštěstí se k nám pořád vrací. Je čipovaná, ale takto bychom se možná ani nedozvěděli, kdyby ji někde něco srazilo. Při třetím volání se mi nadšeně objevila od vrat skokem k oknu. Ode mne jí nehrozil pořádný výprask, protože už ví, že její útěk není její vina, ale toho, kdo ji hlídá. Navíc – ode mne dostala po přivolání k misce jen mírný pohlavek, když se hospodář po zjištění jejího návratu už chystal ji zmlátit klackem!! Není moje vina, že ho moc nemusí, protože za dlouhou dobu po návratu domů už ani neví, že by něco udělala Nerozhodný
1. března jsem se po probuzení cítila jako opilá, motala jsem se. Pomyslela jsem si, že je to od přeleženého krku. Hned jsem volala své místní masérce a hned v pondělí se do bolavých míst pořádně opřela. Jenže to nemělo kýžený úspěch. Sice jsem si bolavé místo nechala od hospodáře masírovat Sněhurkou, ale to zabíralo jen krátce. Až pozdější obeznání obvodním doktorem zjistilo zánět mezižeberního nervu. Aúúú! O tom se zmíním později
2. března jsem si při cestě na veterinu udělala radost. V místní lékárně jsem si vyzvedla objednaného půl kila směsi 5 složek jedlé sody ( do zásoby, než zdraží) a koupila jsem si nové zdravotní pantofle. Nejsou to ty s caplíky na plosku, ale podobné jako mám, jenže ty jsou od otékajících kotníků zdeformované. A potřebovala jsem už nějakou osobní radost. Hned vedle jsem si koupila 3 pěkné noční košile a zásobu kalhotek – ty „jeté“ už jsou přichystané na charitu Mrkající
3. března nám volal zdejší Josefův příbuzný, že jsou na týdenním důchodcovském ozdravném pobytu v lázních Hodonín! V lázních, ve kterých jsem byla už já i moje sestra už třikrát. Hned jsem to zavolala sestře, která odtud přijela nedávno – měly jsme radost, že mají hodonínské lázně takovou proslulost. Týdenní pobyt jim moc přejeme! Úžasný
x x x x x x x x x
Proboha, adminové, píšu hodně obtížný článek ze záznamů a musím se pekelně soustředit. Po potížích s psaním a ukládáním textu i obrázků každý úkon ukládám. Hned nato mi přiletí hlášky, co mám a nemám dělat, i když to jde dalším úkonem napravit. A to ještě nevím, když mám v článku odkazy, jestli mi nepřiletí hláška, že mi blog smažete… Křičící
x X x X x X x X
Pokračuju dál:
4. března mi zvoní telefon. Volá blogerka Alka a zvěstuje mi, že je krásně slunečno a teplo. Aby mě náhodou nenapadlo jít robotovat do zahrady! Uklidnila jsem ji, že už mám naštěstí rozum a stejně omezujeme robotování i chovy, protože nám už docházejí síly. Ali, děkuji!
Ve stejný den zabil hospodář samici Černo-ušku. Byla zdravá, jeho miláček, se kterým se při každém kontaktu „fousali“. Měla 4,9 kilo! A to v rámci snižování naší obslužné zátěže, to musíme dodržet. Byla milá, hodná, plodná, ale co už – jsme slabší a nemožnější.
Ještě v ten stejný den při pěkném počasí jsem vyprala 3 pračky prádla. Po svlečení povlečení a vyluxování postelí koš na špinavé prádlo už plný, to pro víc dní nevlídného počasí. Nakonec jsem před přeháňkou stahovala jen poslední dva kousky povlečení na půdu, ostatní uchlo načisto načisto.
Aby toho v tomto dni nebylo dost, „objevila jsem“, že máme samce. Psala jsem o tom ZDE. Už před pár dny hospodář utrousil cosi o tom, že teda VŠECHNY SAMICE vybije, i když jsou skotný. Proto jsem taky vysondovala, že se samicí Halinou nechodil po sousedech, ale že v samčím kotci sedí NÁŠ sameček. Toho jsme před časem špatně osexovali, zůstal s dalšími sestrami u samice a až velké dupoty (a hnízdo udupaných mladých v jejich budce) nás upozornily, že je tam asi sameček. Dostal výhost, ale od té doby jsem na něj zapomněla. Až v tomto dni jsem se tam šla podívat, když hospodář zamrčel cosi o našem samci. A byl tam – fešák, kliďas, hezký kaliforňák. Už černou Černouškou skončil náš pokus dostat do chovu barevné králíky. Teď pro něho hledám jméno. Ještě jsem se nerozhodla – posílejte prosím návrh jména pro plemeníka dál Usmívající se
Dnes je poslední den tohoto sumáře špatných a konečně i dobrých událostí. Ráno jsem procitla už v půl čtvrté a měla jsem čas na přemýšlení o tomto výčtu. Tak teď vyrostla celá řada událostí i před vašima očima. Protože byl ještě plodný včerejšek…
6. března poštou mi přišel velký nástěnný kalendář od Tomáše Limberka. Na letošek jsem si ho v předstihu neobjednala, ale chybí mi jeho barevné a optimistické obrázky v temném obýváku.
Už jsem v komentářích jinde psala, že mi obvodní lékař objevil zánět mezižeberního nervu a jak mi pomohl. Obstřik a ulevování prý bude trvat ještě dlouho, ale našlápnuto mám. Masážní gel „Sněhurka“ a hospodář pomáhají
Velký smajlík znamená, že jsem nabitá energií a optimismem. Děkuji všem a všemu, co mi pomohlo. A teď musím jít honem uvařit při sobotě něco k obědu – mám našlápnuto, ale uzené kolínko prý hospodář nechce, ještě se mi nepodařilo vytáhnout z něho proč. Děkuji všem, kdo jste to dočetli až sem. Děkuji už dopředu i adminům, kteří snad v pořádku publikují tento dlouhý článek (stejně si ho pro jistotu kopíruji do Worldu).
A komu chybí vědomí, proč je článek takto nadepsaný, tak ještě drobné vysvětlení: cítím se už jako stará a často chromá kobyla. Vlití energie a přece jenom dobré události mi vlily další život do žil. Tak proto ta svobodná pastvina pro starou kobylu Úžasný
Kitty