Napakovat se bylinkařením není jen tak!

Je začátek bylinkářského úsilí a domů mi pořád nepřišel seznam bylinek, vykupovaných v letošním roce…
Hluchavka lékařská

Pár dní jsem odkládala zavolat výkupčímu. Vloni jsem se totiž rozhodla v bylinkaření nepokračovat, proto jsem ho požádala, aby mi už na letošní rok seznam neposílal. Jenže jsem zde zůstala, bylinky všude vykukují a lákají mě jako včelu – využij nás! Když už jsem měla telefon v ruce, přišel hospodář a přinesl mi ten seznam. Jako na zavolanou Líbající
Při pozdější řeči se sousedy „přes ploty“ jsem se zmínila, kolik dávají za bylinky. Pár druhů sbírám každý rok. Letos nejvíc oceňovanou bylinkou jsou květy hluchavek. Rovnou 1 600 korun za kilo sušených, když vloni za ně byly rovné 2 000 korun českých. Jen ti z vás, kdo někdy hluchavky sbírali ví, kolik květů musí být na kilo čerstvých a kolik jich zůstane, když se seschnou 1 : 6. Ke sbírání hluchavek musí být láska, trpělivost a odříkání. Z počátku našeho vztahu mi iniciativně pomáhal můj přítel. Dokázal se mnou obírat květy hluchavek v tahu 3 hodiny a několikrát za sebou. Nosili jsme domů plné košíky na ovoce. Vždycky mě posilovalo vědomí, že i když jsou kvítky maličké a lehoučké, přece jen jeden jediný může být ten, kterým se naplní „kilo“ S vyplazeným jazykem
Proč to dnes píšu? Včera jsme s jednou sousedkou nakoukly do nákupního seznamu. Podle soustředěného pohledu jsem nabyla dojmu, že se i ona chce vydat na dráhu sběračky bylinek. Její prst utkvěl na částce za kilo suchých květů hluchavek. Zvedla oči, počítala – a potom přišla s geniálním řešením. Prý zde má dva vnuky a to by bylo, aby jí nepomohli nasbírat aspoň to kilo!
Nepomohlo moje konstatování, že hluchavky v okolí vymizely. Že já sama živořím a lámu hřbet nad kopečky hluchavek v naší zahradě. Že to není žádná legrace. Prý se doslechla, že asi tak kilometr přece nějaké porosty (!!!) zůstaly. Vezme auto, ledové bonbony a vydají se těžit „zlato za hluchavky“ Mrkající
Asi drobně tušíte, jak to dopadlo. Vnuky, odtržené od tabletů, nijak moc nenadchlo ohýbání hřbetů. Před nimi jsem nic neříkala, nezrazovala je. Určitě je ani cílová odměna nepřesvědčila. Nás za našeho mládí babička skalická odměňovala za naši dětskou práci jednou ledovkou (pro nepamětníky – velký tvrdý bonbon, který měl povrch jako led a uvnitř byla nějaká chutná měkká náplň; dnes jsou taky, ale hodně maličké a každý balený v papíru).
Jak to vše dopadlo? Pokračovala jsem v těžení kokošky – pastuší tobolky kolem plotu, zatímco v dohledu jsem zaznamenala auto, odjíždějící naznačeným směrem. Za 53 minut byli zpět – babička bílá vztekem a vnoučata? Raději jsem se ani neptala, nepřibližovala se k nim. Výsledkem celé výpravy byla malá miska na míchání těsta a to ještě poloplná. Vnuci hbitě zmizeli uvnitř.
Dotazem jsem se později dozvěděla, že nějaká kola krásně kvetoucích hluchavek u potoka našli. Po chvilce začali smlouvat, jestli by nestačily kvetoucí natě – za ty je ale za 1 kilo usušených jen 67 korun. Jenže to nešlo – to není kýženě výdělečné a navíc by škodili vytrháním zbytky hluchavek v krajině. Nakonec se kluci namočili do potoka, u kterého hluchavky rostly, začali remcat a jelo se domů. Jak jinak? Je jiná doba – voda ještě studená a ledovky netáhly Křičící
Bylinkaření je řehole. A člověk musí mít léty prověřené zkušenosti. Mě aktuálně moc těší, že moje divizny jsem si přivedla až na zahrádku, je jich od loňska opravdu hodně. A jsou to ony, které mě přitáhly zpět do této farmičky. Za nějaký týden už začnou kvést – to je můj poklad z bylinkaření. Nejen děngi – hlavně je to o souznění s přírodou, o zálibě, o vůni a včelkách, o snadném sbírání i sušení. Moje divizny jsou moje „děti“ – vlastních nemaje, mám každý rok podle svých zásluh zisk z divizen, na zimu o ně nemusím mít strach a nové rostlinky samy přežijí zimu a počkají na mě. Až se po zimě na ně zase začnu těšit Úžasný
Zdraví vás bylinkářka Kitty