Hledač pomazánky

Hospodář už zase perlí…

Dnes jsme oba vstali brzy, a to si většinou v sobotu i neděli pospíme. Jenže bylo půl sedmé a už jsme oba lítali po domě jako čarodějnice. Čekala nás snídaně – napověděla jsem hospodáři, že je v ledničce zbytek včerejší večerní pomazánky, ať si namaže, že si dám taky.
Za minutu už se ozvalo volání, jestli chci kafe – já že ano, a že bych si už dala i tu pomazánku. Za chviličku už v předklonu nesl své Kitty kafíčko. Za další minutu další šoupání nožiček – a po zaklepání na dveře se vysunula jeho ručka s docela nechutným obsahem – nakrájené vepřové kůže pro slepice v kelímku od zavináčů. A jestli prý je to ta pomazánka. Že teda zrovna moc nechutná a obsah hraje všemi barvami. Musela jsem se zasmát – jestli kelímek otevřel a nevarován zkoukl obsah (od teď už budu všude psát „ZKOUKL“, i když se mi víc líbil tvar „Skoukl“. Co nadělám – prý je to hezky česky se „Z“) Plačící
Ztopořila jsem se a došourala se s nechutnou krabičkou k lednici, odkud jsem vyndala igelitový pytlíček se zbytkem kýžené pomazánky.
Dál už to není tak zajímavé. Ovšem v hlavě mi roste podezření, že ti dva lumpi na mě chystají trapné překvapení. Střechař je taky takový „potměchuť“ a klidně by se přidal k hospodářovi, který tvrdí doteď, že střechař nepřijede. On ale vlastně řekl, že pokud nebude potíž, tak rozhodně přijede. Dnes už neprší a mohlo by se dělat. Mám brnění v hlavě – to je signál, že někde někdo na mě šije nějakou levárnu Úžasný
Kitty