Aha, ehe, uhu!

My staří se často rozejdeme pro něco a náhle zapomeneme, pro co jsme to šli…

O takových příhodách jsem často psala, ale zatím jsem nedala na blog příhodu, která se stala dnes mému hospodáři. Zřídka zahlídnu něco, co mě pobaví, a tato příhoda mě pobavila. Až tak, že jsem si aspoň hodinu zpěvavě opakovala slovíčka, která jsem dala do titulku článku Usmívající se
Jak to bylo? Viděla jsem hospodáře, jak se zastavil mezi dveřmi z obýváku do verandy a slyšela jsem ho, jak stojí a huhlá si ona slovíčka:
„Aha, ehe, uhu…“
Neřekl to jednou, ale hned třikrát. Zřejmě vzpomínal, co chtěl dělat, pro co jít, co nepropást. Co jsem se zde nastálo „usadila“, už se nebojí mě svými projevy pobavit. Ví, že se mi bezprostřední vtipnosti líbí, tak je řekne, aby bylo v kuti veselo Mrkající
Přeji i vám co nejvíc srdečného a nenásilného humoru. Kdo si umí udělat legraci z vlastních nedostatků, ten se může ve stáří hodně často smát. To vám i sobě přeje
Kitty